Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

III.

21. dubna 2012 v 22:18 | George Orwell |  Literární tvorba

Při senoseči se všichni pořádně nadřeli, ale nakonec dopadla mnohem lépe, než doufali. Práce byla někdy opravdu obtížná: nářadí vymysleli lidé a nikoli zvířata, a tak velká překážka spočívala v tom, že ani jedno zvíře nedokázalo používat nástroje, které vyžadovaly vzpřímený postoj. Prasata si však dovedla poradit s každou těžkostí. Koně znali každou píď pole a rozuměli tedy kosení a hrabání sena lépe než pan Jones a jeho čeledíni. Prasata sama sice žádnou práci nevykonávala, zato všechno řídila a dohlížela na ostatní. Bylo samozřejmé, že se svými znalostmi se ujala vedení. Boxer a Lupina se zapřáhli do žacího nebo pohrabovacího vozu (teď už nebylo zapotřebí ani udidel, ani otěží) a kráčeli vytrvale kolem role. Prase za nimi podle situace volalo: "Zpomal, soudruhu!" a "Hot, čehý, soudruhu!" I nejmenší zvířata pomáhala při obracení a svážení sena. Dokonce i slepice a kačeny pobíhaly sem a tam a snášely ho po jednotlivých stéblech v zobácích na kupky. Zvířata nakonec sklidila o dva dny rychleji, než obvykle trvalo Jonesovi a jeho lidem. A navíc - byla to největší úroda, jakou kdy viděla. Díky bdělosti slepic a kachen nepřišlo nazmar ani stéblo, a žádné zvíře si nepřisvojilo ani zrnko.
Celé léto klapala práce na farmě jako hodiny. Všechna zvířata byla šťastnější, než by si kdo mohl představit. Každé sousto píce bylo pro ně opravdovým potěšením, neboť vše pocházelo z jejich vlastní práce, nebyla to již almužna od nenáviděného pána. Když odešli neužiteční lidští příživníci, každý se mohl dosyta najíst. A ačkoli neměla žádné zkušenosti, získala mnohem více volného času. Objevila se samozřejmě spousta potíží: při sklizni obilí musela zvířata například sešlapávat klasy jako za dávných časů a vyfukovat plevy vlastním dechem, protože na farmě nebyla mlátička. Prasata svou chytrostí a Boxer mohutnými svaly však dokázali zdolat každou překážku. Boxer se stal předmětem obdivu všech. Pracoval pilně již za Jonese, ale nyní dřel za tři a někdy to vypadalo, že veškeré práce na farmě leží jen na jeho mocných bedrech. Celé dny tlačil a tahal a vždycky byl tam, kde byla práce nejtěžší. Domluvil se dokonce s kohoutem, že bude ráno buzen o půl hodiny dříve než ostatní a do budíčku vykoná nějakou dobrovolnou práci. Jeho odpověď na všechny problémy a potíže zněla: "Budu pracovat lépe a radostněji!", a tato slova se stala Boxerovým heslem.
Podle svých možností ale pracoval každý. Slepice a kachny uspořily sbíráním klasů 75 kilogramů obilí. Nikdo na farmě nekradl, nikdo si nestěžoval na příděly, žádné hádky, závist a žárlivost jako za starých časů. Jen Molině se nechtělo ráno vstávat, práci nechávala často nedokončenou a vymlouvala se, že má v kopytu kámen. Kočka se také chovala podivně, brzy si všimli, že jakmile byla někde nějaká práce, zmizela na celé hodiny a vracívala se jen k jídlu, jako by se nechumelilo. Pokaždé však přišla s tak dokonalou výmluvou a předla tak přítulně, že ji zvířata nemohla podezřívat z ničeho špatného. Starého osla Benjamina revoluce vůbec nezměnila. Dělal svoji práci pomalu a bez zájmu jako za Jonese, nikdy se nesnažil podvádět a zároveň nedělal žádnou práci navíc. O revoluci a jejích výsledcích se nikdy nevyjádřil. Když se ho ptali, zda je teď šťastnější než za Jonese, odpovídal: "Osli mají dlouhý život. Nikdo z vás ještě neviděl mrtvého osla," a zvířata se musela spokojit s tímto nejasným prohlášením.
O nedělích se nepracovalo. Snídali o hodinu později a pak se odbývala ceremonie, která se nikdy nesměla vynechat. Nejprve se vztyčovala vlajka. Kuliš našel v kůlně starý zelený ubrus paní Jonesové, na který bílou barvou nakreslil kopyto a roh. Tuhle vlajku pak každou neděli ráno vytahovali v zahradě u domu na stožár. "Vlajka je zelená," vysvětloval Kuliš, "jako zelená pole Anglie, zatímco kopyto a roh představují budoucí republiku zvířat, která vznikne, až bude celá lidská rasa poražena." Po vztyčení vlajky vpochodovala všechna zvířata do stodoly, aby se tu zúčastnila velkého shromáždění, zvaného "schůze". Zde se plánovala práce na příští týden, přijímaly rezoluce a diskutovalo. Rezoluce navrhovala výlučně prasata - ostatní zvířata se sice naučila volit, ale rezoluce si nikdy vymyslet nedovedla. Nejaktivněji si při diskusích počínali Kuliš a Napoleon, nikdy spolu ale nesouhlasili. Ať navrhl první cokoli, druhý mu zaručeně odporoval. A dokonce, když bylo rozhodnuto o malém přístřešku vzadu za sadem, který se měl stát útulkem zvířat odcházejících do důchodu, což byla sama o sobě záležitost nenapadnutelná, rozpoutala se vášnivá debata o důchodové hranici pro jednotlivé skupiny zvířat. Schůze vždy končily zpěvem Zvířat Anglie a odpoledne patřilo odpočinku. Vepři vydělili kůlnu na nářadí jako své velitelství. Tady po večerech studovali v knihách, které přinesli z domu - učili se, jak kovat, truhlařit a další potřebné věci.
Kuliš se ve volném čase také zabýval organizováním tzv. zvířecích rad. V tom byl neúnavný. Pro slepice založil "Radu pro výrobu vajec", pro krávy "Ligu čistých ocasů", pro krysy a zajíce "Radu pro doškolování divokých soudruhů" (účelem této rady bylo ochočit krysy a zajíce), "Hnutí za bělejší vlnu" pro ovce a kromě toho zorganizoval kursy čtení a psaní. Většina jeho projektů však ztroskotala. Například pokusy ochočit divoká zvířata ustaly skoro okamžitě. Krysy a zajíci se chovali pořád stejně, a když se s nimi jednalo laskavě, jen toho zneužívali.
Kočka se zpočátku velmi aktivně zapojila do "Rady pro doškolování". Jednoho dne byla viděna, jak sedí na střeše a rozpráví s vrabci, kteří byli téměř v jejím dosahu. Povídala něco v tom smyslu, že všechna zvířata jsou si nyní soudruhy a kterýkoli vrabec že k ní může přijít a sednout si na tlapku. Vrabce to však nepřesvědčilo.
Velmi úspěšné ale nebyly kursy čtení a psaní. Do podzimu byla všechna zvířata na farmě do jisté míry gramotná.
Prasata uměla číst i psát perfektně. Psi se naučili číst také poměrně brzy, ale zase neměli zájem o nic jiného než o sedm přikázání. Koza Majka uměla číst o něco lépe než psi a někdy po večerech předčítala ostatním z útržků novin, nalezených ve smetí. Benjamin si ve čtení nezadal s prasaty, ale svou schopnost nedával najevo. Říkal, že pokud ví, neexistuje nic, co by stálo za přečtení. Lupina se naučila celou abecedu, ale neuměla dávat slova dohromady, Boxer se nedostal dál než k písmenu D. Uměl nakreslit kopytem do prachu A, B, C, D a pak stál a zíral na písmena se klopenýma ušima, občas potřásl hřívou a marně se snažil rozpomenout, co přijde dál. Několikrát se mu podařilo naučit se E, F, G a H, ale když se to naučil, zjistil, že zapomněl A, B, C a D. Nakonec se spokojil s prvními čtyřmi písmeny a psával je jednou až dvakrát denně, aby si osvěžil paměť. Molina se odmítala naučit víc než M, O, L, I, N a A. Uměla jméno hezky poskládat z proutků, které ozdobila několika květy, a chodila pak v obdivu kolem svého výtvoru.
Ostatní zvířata na farmě se zarazila u písmene A. Vyšlo též najevo, že ta hloupější jako ovce, kačeny a slepice nejenže se nedovedla naučit ani písmenko, ale nedokázala si zpaměti vzpomenout ani na sedm přikázání. Po delším přemýšlení zkrátil Kuliš sedm přikázání do jednoduchého hesla "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné".
"Toto," podotkl, "obsahuje základní principy animalismu. Kdo si naše heslo osvojí, bude uchráněn před lidským vlivem." - Ptáci měli původně námitky, neboť se jim zdálo, že mají dvě nohy, ale Kuliš jim dokázal, že tomu tak není.
"Ptačí křídla, soudruzi, máte pro pohyb, nikoli k práci. Proto jsou považovány za nohy. Charakteristickým znakem člověka je "ruka" - nástroj, kterým člověk páchá všechna příkoří."
Ptáci Kulišovým dlouhým výrazům příliš nerozuměli, ale přijali vysvětlení, a tak se všechna hloupější zvířátka hned začala učit novou poučku nazpaměť. Heslo ČTYŘI NOHY DOBRÉ, DVĚ ŠPATNÉ bylo napsáno na zeď stodoly hned vedle sedmi přikázání a většími písmeny. Když se ho všichni naučili nazpaměť, ovcím se poučka velmi zalíbila a často, polehávajíce na pastvě, spustily všechny spontánně "Čtyři nohy dobré, dvě špatné!" Vydržely to celé hodiny, aniž by se unavily.
Napoleona Kulišovy rady a ligy nezajímaly. Prohlásil, že důležitější než práce pro dospělé je teď výchova mladých. Janina a Bára brzy po senoseči vrhly devět pěkných štěňat. Jakmile byla odkojena, odebral je Napoleon jejich matkám a řekl, že za jejich výchovu bude zodpovídat on sám. Vzal si je na půdu, kam se dalo vylézt jen přes kůlnu po žebříku, a tam je držel v úplném odloučení, takže brzy celá farma na jejich existenci zapomněla.
Tajemství, kam mizí mléko, se brzy vysvětlilo. Každý den se přidávalo do krmení pro prasata. Právě dozrávala raná jablka a tráva v zahradě byla plná padavčat. Zvířata pokládala za samozřejmé, že si je spravedlivě rozdělí mezi sebe, ale jednoho dne přišel rozkaz, že všechna budou sebrána a odnesena na komandaturu, kde budou k dispozici prasatům. Některá zvířata reptala, ale nic tím nezměnila. Všechna prasata s tím souhlasila, dokonce i Kuliš a Napoleon. Pištík byl pověřen, aby věc vysvětlil ostatním.
"Soudruzi," zvolal, "jistě si všichni uvědomujete, že my prasata to neděláme ze sobectví, či že to snad znamená nějaké privilegium. Mnoho z nás ve skutečnosti jablka ani mléko nesnáší. Já osobně je nesnáším. Jíme je jen proto, abychom si zachovali zdraví. Jablka, soudruzi, a to je dokázáno vědecky, obsahují látky naprosto potřebné pro vývoj prasete. My prasata pracujeme duševně. Celé zařízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro "vás"! Víte, co by se stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým povinnostem? Jones by přišel zpátky! Ano - Jones by se vrátil! A soudruzi," ječel Pištík téměř plačky a poskakoval sem tam, mrskaje ocáskem, "jistě nikdo nechcete, aby se Jones vrátil?"
Byla-li si zvířata něčím naprosto jista, pak tím, že nechtějí Jonese zpět. Když se na celý problém podívala z tohoto úhlu, neřekla už ani slovo. Bylo přece úplně jasné, že je v jejich zájmu, aby si prasata uchovala dobrou kondici. A tak se nakonec všichni bez řečí shodli, že mléko a padavky (a také celá úroda jablek) patří jen prasatům.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu