Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

IV.

22. dubna 2012 v 21:43 | George Orwell |  Literární tvorba

Než uběhlo léto, rozšířila se zpráva o událostech na Farmě zvířat téměř po celé zemi. Kuliš a Napoleon vysílali každý den hejno holubů, kteří měli za úkol vmísit se mezi zvířata na sousedních farmách, vyprávět jim o revoluci a učit je melodii Zvířat Anglie.
Pan Jones trávil většinu svého času ve výčepu u Rudého lva ve Willingdonu a stěžoval si každému, kdo byl ochoten ho poslouchat, na tu šílenou nespravedlnost, která se mu stala, když ho banda zvířecích budižkničemů obrala o majetek. Ostatní farmáři s ním v podstatě sympatizovali, ale nikdo nebyl ochoten mu pomoci. Každý tiše přemýšlel, zda by Jonesův krach nemohl nějak využít ve svůj prospěch. Zvířata měla štěstí, že se oba statkáři, kteří sousedili s Farmou zvířat, neustále hádali. První přilehlý statek se jmenoval Liščín. Byla to obrovská zanedbaná staromódní farma s vyčerpanými pastvinami a přebujelým živým plotem, jejíž velká část už zarůstala lesem. Vlastníkem byl pan Pilkington, lehkomyslný farmář, který trávil většinu času na honitbě či rybolovem - podle ročního období. Druhá farma - Stračín - byla menší, ale podstatně lépe udržovaná. Její majitel pan Frederick byl šlachovitý mazaný chlapík, věčně zapletený do soudních pří, a měl pověst bezohledného obchodníka. Ti dva se tak nenáviděli, že se nikdy nedokázali na ničem dohodnout - ani když se věc týkala společného zájmu.
Nyní byli ale oba znepokojeni vývojem situace na Farmě zvířat a pečlivě dbali na to, aby se jejich vlastní zvířata nic nedozvěděla. Nejprve předstírali, že jim nápad, aby zvířata sama hospodařila, připadá k smíchu. Za čtrnáct dní bude po všem, říkali. Roznášeli fámy, že se zvířata na Panské farmě (nepřestali ji tak nazývat, název Farma zvířat odmítali připustit) neustále rvou a chcípají hlady. Za nějaký čas, když zvířata očividně hlady nepomřela, přišli Frederick a Pilkington s novou historkou: na statku se prý děje něco strašlivého, zvířata se navzájem požírají, mučí rozžhavenými podkovami a mají společné samičky. Tak to dopadá, když se poruší řád Přírody, říkali Frederick a Pilkington.
Jejich řečem však téměř nikdo nevěřil. Šířily se neurčité a zkreslené zvěsti o nádherné farmě, odkud byli vyhnáni lidé a kde jsou zvířata pány, a během toho roku proběhla venkovem vlna nepokojů. Vždy poslušní býci divočeli, ovce ničily živé ploty a spásaly jetel, krávy kopaly do díží s mlékem, koně se pří honech zastavovali před překážkami a shazovali jezdce. A navíc se všechna zvířata v okolí seznámila s melodií i slovy písně Zvířata Anglie. Píseň se šířila neobyčejnou rychlostí - když ji zaslechli lidé, nedokázali ovládat vztek. Předstírali však, že jim připadá směšná. Říkali, že nemohou pochopit, proč se zvířata tak snižují a zpívají takovou odrhovačku. Každé zvíře, které bylo při zpěvu přistiženo, dostalo na místě výprask. Přesto se píseň potlačit nepodařilo. Kosi ji prozpěvovali na živých plotech, holubi vrkali na jilmech, zaznívala v hlomozu kováren i melodii kostelních zvonů. Kdykoli ji lidé zaslechli, sevřelo se jim srdce strachy, neboť v ní cítili proroctví svého brzkého zániku.
Počátkem října, když bylo obilí sklizeno a částečně i vymláceno, přiletělo do dvora farmy ve velkém rozčilení hejno holubů. Jones, jeho čeledíni s půltuctem dalších z Liščína a Stračína prošli branou a blíží se po vozové cestě k farmě. Všichni mají hole, Jones rázuje první a třímá pušku. Je jasné, že chtějí statek získat zpátky.
Jejich útok však zvířata již dlouho očekávala a byla na něj dobře připravena. Kuliš, který někde našel a potom dlouho studoval knihu o taženích Julia Caesara, vedl obranné operace. Rychle vydal rozkazy a za okamžik stála všechna zvířata na svých místech.
Když se lidé přiblížili k farmě, spustil Kuliš první útok. Nad lidi vyletělo pětatřicet holubů a z výšky na ně kálelo. Zatímco se muži potýkali s ptáky, vyrazily zpoza křoví husy a začaly je zlomyslně štípat do lýtek. To byl ale jen malý bojový manévr, který měl vnést mezi nepřátele zmatek. Tento útok byl lehce odražen holemi. Vzápětí Kuliš zavelel znovu. Majka a Benjamin, všechny ovce - a Kuliš v čele - začali vybíhat ze všech stran a vrhat se na lidi. Benjamin se otočil a kopal do nich svými kopýtky. Ale opět byli zahnáni holemi a okovanými botami. Náhle Kuliš zaječel, což znamenalo povel k ústupu a zvířata vběhla zpět do dvora. Muži se dali do vítězoslavného křiku. Mysleli, že nepřítel se dal na útěk - a tak se neuspořádaně rozběhli za zvířaty. Přesně tohle Kuliš plánoval. Jakmile byli lidé ve dvoře, odřízli jim ústupovou cestu tři koně, tři krávy a zbytek prasat, která doposud ležela v záloze v kravíně. Kuliš vydal signál k útoku a sám se vrhnul na Jonese. Ten na nic nečekal, zdvihl pušku a vypálil. Broky vyryly krvavé šrámy na Kulišových zádech a usmrtily jednu ovci. Aniž by zpomalil, vrhl se stokilový Kuliš celou svou vahou Jonesovi pod nohy. Jones vletěl na hromadu hnoje a při letu vzduchem ztratil pušku.
Nejděsivěji však vyhlížel Boxer, který se vzepjal na zadní a vyrážel obrovitýma okovanýma nohama. Hned prvním úderem zasáhl jednoho chlapíka z Liščína do hlavy tak, že se bezvládně složil do bláta. Několik mužů při pohledu na něj upustilo hole a pokusilo se utéct. Propadli panice a za okamžik je zvířata honila kolem dvora. Byli mláceni, kopáni, kousáni. Ani poslední zvíře na statku si nenechalo ujít pomstu a každé ji provádělo podle svého. I kočka seskočila náhle se střechy na záda jednoho čeledína a zaťala mu drápy do krku, až se rozječel bolestí. Jakmile se na chvilku odkryla ústupová cesta, lidé bez váhání vyrazili ze dvora a pádili pryč po hlavní cestě. A tak se po pětiminutové invazi neslavně vraceli touž cestou, kterou přišli, a v patách jim běželo hejno syčících hus, které je štípaly do lýtek.
Utekli až na jednoho. Vzadu na dvoře strkal Boxer kopytem do mladíka ležícího tváří v blátě a snažil se jej otočit. Hoch se nepohnul.
"Je mrtev," řekl Boxer smutně. "Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle. Zapomněl jsem, že mám podkovy. Kdo mi ale uvěří, že jsem to neudělal schválně?"
"Žádný soucit, soudruhu!" křičel Kuliš, jemuž stále krvácely rány. Válka je válka! Dobrá lidská bytost je mrtvá lidská bytost!"
"Ale já jsem nechtěl nikoho zabít, ani člověka ne," opakoval Boxer s očima plnýma slz.
"Kde je Molina?" vykřikl někdo.
Molina opravdu chyběla. Na chvíli to vzbudilo velký rozruch. Zvířata se bála, že ji lidé poranili nebo dokonce odvlekli s sebou. Nakonec ji ale našli schovanou ve stáji, s hlavou zabořenou do sena. Utekla hned, jak zaslechla výstřel. A mezitím, co ji ostatní hledali, probral se zdánlivě mrtvý mladík, který byl jen omráčený, a prchl nejkratší cestou.
Rozčilená zvířata se shromáždila a každé co nejhlasitěji vypočítávalo své zásluhy v bitvě. Následovala improvizovaná oslava vítězství. Byla vztyčena vlajka a několikrát zazněla píseň Zvířata Anglie. Pak se konal důstojný pohřeb zabité ovce. Nad hrobem, na který zasadili keř hlohu, promluvil Kuliš. Ve svém projevu zdůraznil, že každé zvíře musí být připraveno položit za farmu život, bude-li třeba.
Poté se zvířata jednomyslně usnesla zavést vojenský řád Zvíře-hrdina I. třídy, který byl také hned udělen Kulišovi a Boxerovi. Jako řád posloužila mosazná medaile (ve skutečnosti staré mosazné ozdoby pro koně, které našli v kůlně) a měl se nosit jen v neděli a o svátcích. Pak byl zaveden také řád Zvíře-hrdina II. třídy a byl in memoriam udělen mrtvé ovci.
Zvířata se dlouho nemohla dohodnout, jak bitvu pojmenovat. Nakonec se rozhodla, že do historie farmy se dnešní událost zapíše jako Bitva u kravína, protože právě od něj byl veden útok ze zálohy.
Puška pana Jonese zůstala ležet v blátě, nějaká munice byla již dříve nalezena v domě, a proto zvířata rozhodla, že umístí pušku k patě stožáru, jako by to bylo dělo, a že dvakrát ročně, 12. října ve výroční den Bitvy u kravína a o svatojánské noci, v den výročí revoluce, bude z Jonesovy pušky vypálena slavností rána.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu