Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

V.

22. dubna 2012 v 23:04 | George Orwell |  Literární tvorba

S blížící se zimou přibývaly i starosti s Molinou. Ráno chodívala pozdě do práce s omluvou, že zaspala, a stěžovala si na záhadné bolesti, přestože chuť k jídlu měla vynikající. Pod různými záminkami odbíhala k napajedlu, kde postávala a zhlížela se ve svém obrazu ve vodě. Ale proslýchalo se také, že v tom je něco závažnějšího. Jednoho dne, když se Molina bezcílně potulovala dvorem, pohazovala svým dlouhým ocasem a žvýkala stéblo sena, vzala si ji Lupina stranou.
"Molinko," řekla, "musím ti něco vážného říci. Viděla jsem tě dnes ráno, jak se natahuješ přes živý plot, oddělující Farmu zvířat od Liščína. A na druhé straně plotu stál jeden z čeledínů pana Pilkingtona. Byla jsem sice dost daleko, ale jsem si skoro jista, že jsem viděla, jak s tebou mluví a ty jsi mu dovolila, aby tě hladil po nose. Co to má znamenat, Molino?"
Molina se začala vzpínat a bušit kopyty do země.
"To není pravda! Nehladil mě!"
"Molino! Podívej se na mne - dáváš mi své čestné slovo, že tě ten muž nepohladil?"
"Není to pravda!" opakovala Molina - do tváře se ale Lupině nepodívala a v příští chvíli se rozběhla a utekla do polí.
Lupina chvíli přemýšlela a pak, aniž by cokoliv řekla ostatním, odešla do Molininy stáje. Kopýtkem odhrnula trochu slámy; pod slámou byl schován kostkový cukr a několik svazků stužek různých barev.
Za tři dny Molina zmizela. Pár týdnů se o ní nevědělo, ale pak jednou holubi přinesli zprávu, že ji viděli ve Willingdonu. Byla zapřažena do hezké červenočerné bryčky, stojící před hospodou. Rudolící tlusťoch v kostkovaných kalhotech a kamaších, který vypadal na hospodského, ji hladil po nozdrách a krmil cukrem. Molina měla čerstvě přistřiženou hřívu, do pramene nad čelem vpletenou šarlatovou stužku a vypadala prý velmi spokojeně, říkali holubi. Zvířata už o ní nikdy nemluvila.
V lednu přišlo skutečně ošklivé počasí. Zem promrzla na kámen a na polích se nedalo pracovat. Ve velké stodole proběhlo mnoho schůzí a prasata se zabývala plánováním činnosti pro nastávající sezónu. Obecně bylo uznáno, aby prasata, evidentně chytřejší než ostatní zvířata, rozhodovala o všech politických otázkách farmy - jejich rozhodnutí pak musela být ratifikována většinou hlasů. Tato úmluva mohla fungovat vcelku dobře, kdyby nedocházelo k neshodám mezi Kulišem a Napoleonem. Ti se hádali i v momentech, kdy o nic nešlo. Jestliže jeden z nich navrhl osít větší plochu ječmenem, bylo jasné, že druhý bude požadovat větší plochu pro oves; a jestliže jeden tvrdil, že nějaké pole se hodí pro zasázení zelí, pak druhý prohlásil, že se hodí jen a jen pro řepu. Oba měli své stoupence, a tak některé diskuse byly velmi rušné. Na schůzích svými brilantními projevy získával většinu obvykle Kuliš, ale Napoleon získával podporu v obdobích mezi schůzemi. Zvláště velký úspěch míval u ovcí, jež si ho už dávno oblíbily a při vhodných i nevhodných příležitostech bečely své "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné". Nyní tímto skandováním často přerušovaly schůze v rozhodujících momentech Kulišových projevů.
Kuliš prostudoval některá starší čísla "Farmáře a chovatele", která našel v domě, a byl plný plánů na inovace a vylepšení. Mluvil učeně o melioracích, siláži a pevné podestýlce, a vypracoval složité schéma, podle kterého by každé zvíře mělo konat svoji potřebu přímo na poli, každý den na jiném místě, aby se ušetřila práce s rozvozem hnoje. Napoleon s žádnými svými plány nepřišel, ale tiše říkal, že Kulišovy plány nebudou k ničemu; zdálo se, že hraje na čas. Ale nejvážnější rozpory se ukázaly v otázce větrného mlýna.
Na podlouhlé pastvině, nedaleko od budov farmy, byl malý pahorek, tvořící nejvyšší místo na statku. Po průzkumu okolí Kuliš prohlásil, že právě zde by měl stát větrný mlýn, který by poháněl dynamo a dodával farmě elektřinu. Elektřinou by se svítilo ve stájích, v zimě by se jí vyhřívaly. Poháněla by také cirkulárku, řezačku píce, šrotovník a elektrické dojení. Zvířata o podobných zařízeních nikdy neslyšela (farma byla zastaralá a měla jen primitivní stroje), poslouchala tedy v úžasu, zatímco Kuliš rozvíjel obrazy fantastických strojů, které za ně budou dělat tu nejtěžší práci, a ona se budou moci rekreovat na polích či vzdělávat se čtením a konverzací.
Kulišovy plány větrného mlýna byly dokončeny během několika týdnů. Mechanické detaily pocházely většinou ze tří knih, které kdysi patřily panu Jonesovi - "Tisíc užitečných rad domácím kutilům", "Každý sobě zedníkem" a "Elektrikář začátečník". Za svoji pracovnu používal Kuliš přístřešek, kde bývaly inkubátory - měla hladkou dřevěnou podlahu, na které se dalo kreslit. Zavíral se tam celé dlouhé hodiny. Otevřenou knihu měl zatíženou kamenem, vzrušeně poskakoval sem a tam a křídou, již si uchytil do paznehtu, kreslil jednu čáru přes druhou a rozčileně při tom pokvikoval. Plány jako komplikovaná změť hřídelí a ozubených kol brzy pokrývaly přes polovinu podlahy. Ostatní zvířata pokládala Kulišovy malůvky za zcela nerozluštitelné, ale dělaly na ně velký dojem. Každé zvíře se alespoň jednou denně chodilo na plány dívat. Přišly i slepice a kačeny, celé nervózní, aby křídové čáry nepošlapaly. Jen Napoleon se držel zpátky. Od počátku se prohlásil za nepřítele větrného mlýna. Jednoho dne si však přišel plány nečekaně prohlédnout. Dupal po místnosti, prohlížel si zblízka každou podrobnost, několikrát zafuněl a pak přemýšlivě postál. Náhle zvedl nohu, vymočil se na plány a beze slova odešel.
V otázce větrného mlýna byla farma rozštěpená. Kuliš nepopíral, že je čeká těžká práce. Kameny bude třeba opracovat a postavit na sebe, dále budou muset vyrobit plachty a sehnat dynama a kabely. (Jak ty se opatří, to Kuliš neříkal.) Tvrdil, že vše může být hotovo za rok. Pak se ale, jak říkal, ušetří tolik práce, že postačí, když zvířata budou pracovat jen tři dny v týdnu. Na druhé straně Napoleon argumentoval, že úkolem dne je zvýšit produkci žrádla, a pokud budou plýtvat časem na stavbu větrného mlýna, zemřou všichni hlady. Zvířata se rozdělila na dvě skupiny pod hesly "Volte Kuliše a třídenní pracovní týden" a "Volte Napoleona a plné žaludky". Jediný Benjamin se nepřidal k žádné skupině. Neuvěřil ani tomu, že by někdy mělo být víc žrádla, ani tomu, že mlýn snad ušetří práci. Říkal, že ať už s mlýnem, či bez něj, půjde život dál tak, jak šel vždy, to jest špatně.
Mimo rozmíšek v otázce větrného mlýna tu byl také problém obrany farmy. Bylo naprosto jasné, že i když lidé byli v Bitvě u kravína poraženi, podniknou další a odhodlanější pokus zmocnit se znovu farmy a nastolit opět vládu pana Jonese. Mají pro to teď o důvod víc - zpráva o jejich porážce se roznesla po celé zemi, takže zvířata v sousedních farmách byla vzdornější než obvykle. Pochopitelně že Kuliš a Napoleon měli na otázku obrany rozdílné názory. Podle Napoleona si zvířata měla opatřit zbraně a naučit se je používat. Podle Kuliše zase měla vysílat další a další holuby mezi zvířata na jiné farmy a podněcovat tam povstání. Jeden argumentoval, že pokud se zvířata nebudou umět sama bránit, budou ovládnuta; druhý zase říkal, že když dojde k povstáním všude, nebude už potřeba se bránit. Zvířata poslouchala nejprve Napoleona, pak Kuliše, a nemohla si uspořádat v hlavě, kdo má pravdu. Vlastně souhlasila vždy s tím, kdo právě mluvil.
Konečně přišel den, kdy byly Kulišovy plány dokončeny. Na nadcházející nedělní schůzi se hlasováním mělo rozhodnout, zda se začne s prací na stavbě větrného mlýna. Když se zvířata shromáždila ve velké stodole, vystoupil Kuliš, a přesto že byl často přerušován bečením ovcí, přednesl své zdůvodnění stavby mlýna. Pak vystoupil s odpovědí Napoleon. Řekl velmi tiše, že celý větrný mlýn je nesmysl a že nikomu nedoporučuje, aby hlasoval pro; mluvil stěží půl minuty a zdálo se, že je mu téměř jedno, jak jeho proslov zapůsobí. Poté opět vyskočil Kuliš, překřičel ovce, jež znovu začínaly bečet, a vášnivě obhajoval své plány. Až doposud byly sympatie zvířat rozděleny téměř rovnoměrně; Kulišovo nadšení je však teď uchvátilo. Zářivými slovy vykresloval obraz Farmy zvířat, jakou bude, až se zvířata zbaví otrocké práce. Nechával se svými představami unášet mnohem dál než jen k řezačkám nebo cirkulárkám. Elektřina bude sloužit pro pohon mlátiček, pluhů, bran, válců, sekaček a samovazačů; bude dodávat světlo do každé stáje, horkou i studenou vodu, i topit. Jakmile domluvil, nebylo již pochyb o tom, jak budou zvířata volit. Ale v tomto okamžiku se postavil Napoleon, podivně se na Kuliše podíval a z hrdla mu vyšlo pištivé zakvičení, jaké od něj ještě nikdo předtím neslyšel.
Zvenčí se okamžitě ozvalo hrozné štěkání a do stodoly se vřítilo devět obrovských psů s obojky pobitými ocelovými trny. Vrhli se rovnou na Kuliše, který taktak stačil včas vyskočit a vyhnout se jejich chňapajícím čelistem. Ve vteřině vylétl ze dveří, psy v zádech. Vyděšená a ohromená zvířata sledovala bez dechu ze dveří štvanici. Kuliš běžel napříč dlouhou pastvinou vedoucí k cestě. Běžel tak rychle, jak jen mohl, psy však měl v patách. Náhle uklouzl a zdálo se, že už ho dostanou. Opět se ale vzchopil a běžel ještě rychleji, pak ho psi zase začali dohánět. Jeden z nich skoro dosáhl svými zuby Kulišovi na ocas, ten se mu ale stačil vysmeknout. Pak ještě z posledních sil zasprintoval, prorazil díru v živém plotě a navždy zmizel.
Mlčky a vyděšena vracela se zvířata zpět do stodoly. Psi se vrátili za malou chvíli. Zpočátku nikoho ani nenapadlo, odkud se vůbec vzali - brzy se to však objasnilo. Byla to štěňata, jež Napoleon odebral jejich matce a pak je v soukromí vychovával. I když nebyli ještě plně dorostlí, byli velcí a měli divoký vlčí výraz. Drželi se při Napoleonovi a zvířata si povšimla, že se k němu lísají stejně, jako se psi dříve lísali k panu Jonesovi.
Následován svou smečkou, vystoupil Napoleon na vyvýšené místo, odkud kdysi mluvil starý Major. Oznámil, že ode dneška se ruší v neděli ranní schůze. Řekl, že jsou zbytečné a ztrácí se jimi čas. Od teď se veškeré otázky, spojené s prací na farmě budou řešit ve zvláštním výboru prasat, jemuž bude předsedat on. Zasedání budou uzavřená a rozhodnutí pak sdělována ostatním zvířatům. Zvířata se nadále budou v neděli dopoledne scházet, aby vzdala čest vlajce, zazpívala Zvířata Anglie a převzala rozkazy na další týden. Diskutovat se však již nebude.
I přes šok, který pro ně znamenalo Kulišovo vyhnání, byla zvířata tímto sdělením poněkud rozčarována. Některá by snad i protestovala, kdyby měla po ruce nějaké vhodné argumenty. Dokonce i Boxer byl vyveden z míry. Klopil uši a potřásal hlavou, snažil se uspořádat si v hlavě myšlenky. Nakonec stejně nevymyslel nic, co by mohl vyslovit. Ale i mezi prasaty se našlo pár pochybovačů. Čtyři podsvinčata v první řadě začala nesouhlasně kvičet, vyskočila a začala jedno přes druhé mluvit. Psi, sedící kolem Napoleona, však náhle hrozivě zavrčeli; podsvinčata zmlkla a zase se posadila. Ovce pak spustily "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné" a bečely dobrých patnáct minut, takže další diskuse byla znemožněna.
Pištík byl později vyslán, aby po farmě vysvětlil nové uspořádání.
"Soudruzi," řekl, "jsem přesvědčen, že každé zvíře si jistě uvědomuje, jak velkou oběť na sebe vzal soudruh Napoleon, když přijal povinnost vést ostatní. Nemyslete si, soudruzi, že vést je snad nějaké potěšení! Naopak, je to hluboká a těžká odpovědnost. Nikdo si neuvědomuje lépe než soudruh Napoleon, že všechna zvířata si jsou rovna. Byl by šťasten, kdyby vás mohl nechat rozhodovat samotné. Ale vy byste někdy mohli rozhodnout špatně! Soudruzi, a kam bychom se pak dostali? Představme si, že byste se například rozhodli pro Kuliše s jeho vidinou větrného mlýna - pro toho Kuliše, který - jak dnes víme - nebyl nic jiného než zločinec!"
"Ale v Bitvě u kravína bojoval statečně," řekl někdo.
"Statečnost není všechno," řekl Pištík. "Důležitější jsou loajalita a poslušnost. A pokud jde o Bitvu u kravína, jsem přesvědčen, že přijde čas, kdy vyjde najevo, že Kulišovy zásluhy v této bitvě jsou značně přehnané. Disciplína, soudruzi, železná disciplína! To je heslo dneška. Jeden chybný krok a máme nepřítele v zádech. Soudruzi, jistě byste nechtěli, aby se Jones vrátil?"
A opět - na tento argument odpověď nebyla. Jistěže nikdo nechtěl, aby se Jones vrátil. Pokud měly nedělní schůze přispívat k jeho návratu, pak tedy rozhodně musely přestat. Boxer, který už si mohl všechno v klidu promyslet, vyjádřil všeobecnou náladu takto: "Když to říká soudruh Napoleon, musí to být pravda!" A od té doby ke svému osobnímu mottu "Budu pracovat lépe a radostněji!" přidal slogan "Napoleon má vždycky pravdu!"
A to už se zima nachýlila ke konci; byl čas na jarní orbu. Místnost, kde Kuliš kreslil své plány, byla uzamčená a mělo se za to, že plány větrného mlýna byly z podlahy smyty. Každou neděli v deset hodin dopoledne se zvířata scházela ve velké stodole, aby vyslechla příkazy na další týden. Lebka starého Majora, nyní již holá, bez masa, byla vykopána z hrobu a umístěna na špalek vedle pušky u paty stožáru vlajky. Po vztyčení vlajky musela zvířata před vstoupením do stodoly projít uctivě kolem lebky. Dnes už uvnitř nesedávala pohromadě, jako kdysi. Napoleon s Pištíkem a dalším prasetem jménem Minimus, jež mělo pozoruhodný talent skládat písně a básně, sedávali v popředí na vyvýšeném prostranství, devět psů kolem nich tvořilo půlkruh a za nimi seděla ostatní prasata. Zbytek zvířat seděl čelem k nim v hlavním prostoru stodoly. Napoleon četl týdenní rozkazy přísně, téměř vojensky, a po jediném přezpívání písně Zvířata Anglie se zvířata rozešla.
Třetí neděli po Kulišově vyhnání Napoleon zvířata poněkud překvapil sdělením, že větrný mlýn se přece bude stavět. Důvody, které ho vedly ke změně názoru, neuvedl: pouze zvířata varoval, že splnění tohoto náročného úkolu vyžaduje ještě tvrdší práci. Možná bude i třeba snížit příděly žrádla. Nicméně všechny plány již jsou připraveny až do nejmenšího detailu. Zvláštní výbor prasat na nich pracoval celé poslední tři týdny. Podle propočtů bude stavba větrného mlýna a dalších vylepšení trvat dva roky.
Toho večera Pištík všem soukromě vysvětlil, že Napoleon ve skutečnosti nikdy nebyl proti větrnému mlýnu. Naopak, byl to právě on, kdo jej od počátku podporoval, a plány, které nakreslil Kuliš na podlahu inkubátoru, byly ukradeny z Napoleonových listin. Větrný mlýn byl vlastně výtvor Napoleona. Někdo se otázal, proč tedy proti mlýnu tak ostře vystupoval? Tady se Pištík začal tvářit velmi vychytrale. Byla to, jak řekl, mazanost soudruha Napoleona. On byl jen "jako" proti větrnému mlýnu, byl to jen manévr, jak se zbavit Kuliše, který byl nebezpečný a měl na zvířata špatný vliv. Nyní, když byl Kuliš odklizen, může plán v klidu pokračovat bez jeho rušivého vlivu. Tomu se říká, tak pravil Pištík, taktika. Několikrát zopakoval: "Taktika, soudruzi, taktika!" a přitom poskakoval a s veselým smíchem mrskal ocáskem. Zvířata si sice nebyla úplně jista, co to slovo znamená, avšak Pištík mluvil tak přesvědčivě a tři psi, kteří náhodou byli s ním, vrčeli tak hrozivě, že jeho vysvětlení bylo přijato bez dalších otázek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu