Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

VI.

23. dubna 2012 v 21:35 | George Orwell |  Literární tvorba

Po celý ten rok dřela zvířata jak otroci. Byla při tom ale šťastna; nelitovala žádného úsilí či obětí, protože si dobře uvědomovala, že to, co dělají, dělají jen pro svoje dobro a pro dobro těch, kdo přijdou po nich - a ne pro nějakou bandu líných lidských zlodějů.
Přes jaro a léto byl šedesátihodinový pracovní týden a v srpnu Napoleon ohlásil, že se navíc bude pracovat také v neděli odpoledne. Tato práce byla přísně dobrovolná, ale každé zvíře, které by se jí snad nezúčastnilo, čekalo zkrácení přídělů žrádla na polovinu. I tak však bylo nutné nechat některé úkoly stranou. Žně dopadly o něco hůře než ty loňské a dvě pole, kde měla být zasázena řepa, ležela ještě začátkem léta ladem, protože se nepodařilo včas dokončit orbu. Z toho se dalo předpokládat, že nadcházející zima bude krušná.
Větrný mlýn přinášel neočekávané potíže. U farmy sice byl dobrý vápencový lom, a ve skladištích se našlo dost písku a cementu, takže všechen stavební materiál byl po ruce, ale zpočátku neřešitelný problém představovalo pro zvířata lámání kamene na potřebnou velikost. Zdálo se, že to nepůjde jinak než pomocí špičáků a sochorů, s kterými ovšem zvířata zacházet neuměla, protože žádné nedokáže stát na zadních nohách. Po týdnech marného úsilí napadla někoho spásná myšlenka - využít gravitační síly. Na dně lomu se povalovaly obrovské balvany, které nemohla použít pro jejich velikost. Zvířata kolem nich uvázala lana a pak je všechna dohromady, krávy, koně, ovce, každé zvíře, jež mohlo pomoci - i prasata někdy v kritických okamžicích přiložila ruku k dílu - vytahovala pomalu po úbočí lomu nahoru nad svah, odkud je pak svrhávala, aby se dole roztříštily. Přeprava již rozbitých kamenů pak byla poměrně jednoduchá. Koně je odváželi na kárách, jednotlivé kusy vytahovaly ovce a Majka s Benjaminem se zapřáhli do staré bryčky a přispěli svým dílem. Do konce léta byla shromážděna dostatečná zásoba kamenů a za dozoru prasat se začalo se stavbou.
Byla to však pomalá a vyčerpávající dřina. Často se namáhali celý den, než se podařilo vytáhnout jediný velký balvan, a někdy se stalo, že se pak po dopadu na dno lomu na menší kusy nerozdělil. Bez Boxera, který měl sílu jako snad všechna ostatní zvířata dohromady, by se asi nedokázalo nic. Když balvan začal prokluzovat a zvířata se již viděla stažena dolů jeho vahou, Boxer se zapřel do lana a balvan zarazil. Pohled na Boxera, jak kousek po kousku táhne lano, lapá po dechu, obrovské boky má zalité potem a kopyta zarývá do země, naplňoval každého obdivem. Lupina ho občas varovala, že se nesmí tolik přepínat, ale Boxer ji nikdy neposlechl. Jeho dvě hesla "Budu pracovat lépe a radostněji" a "Napoleon má vždy pravdu" jako by pro něj byla dostačující odpovědí na všechny problémy. Domluvil se s kohoutem, aby ho ráno probudil o tři čtvrtě hodiny dříve místo o půl hodiny. A v řídkých okamžicích oddechu, kterých tak jako tak už mnoho nebylo, chodíval do lomu, nakládal káru kamením a sám ji tahal na staveniště.
I přes těžkou práci se během léta zvířatům nevedlo nejhůř. Neměla sice o nic víc žrádla než za dnů pana Jonese, ale neměla ho snad ani méně. Výhoda toho, že krmila jen sebe a nemusela se starat o pět marnotratných lidí navíc, převažovala nad řadou jiných nevýhod. A způsob práce zvířat byl v řadě případů účinnější a šetřil práci. Například odplevelování polí se dělo s pečlivostí, jaké lidé nikdy nebyli schopni. A protože žádné zvíře nyní nekradlo, nebylo nutné oddělovat pastviny od polí ploty, což ušetřovalo spoustu práce s udržováním živých plotů a branek. Nicméně v průběhu léta začal statek pociťovat nedostatek různých materiálů. Chyběl parafinový olej, hřebíky, provazy, suchary pro psy a železo na podkovy pro koně, tedy věci, které si farma vyprodukovat sama nemohla. Později bude zapotřebí osiva a umělých hnojiv, i různého nářadí a strojů pro větrný mlýn. Jak tohle všechno opatří, to si nikdo nedovedl ani představit.
Jedno nedělní dopoledne, když se zvířata shromáždila, aby vyslechla příkazy, oznámil Napoleon, že se rozhodl pro novou hospodářskou politiku. Od nynějška bude Farma zvířat obchodovat se sousedními farmami. Pochopitelně, že ne za komerčním účelem, ale jen proto, aby mohla získat nejpotřebnější materiál. Větrný mlýn musí stát nad vším ostatním, řekl. V současné době proto dojednává prodej fůry sena a části letošní úrody ječmene, a později, bude-li nutné získat další peníze, domluví se prodej vajec, pro které je ve Willingdonu vždy odbyt. Jak řekl Napoleon, slepice by tuto oběť měly uvítat jako svůj zvláštní přínos pro stavbu větrného mlýna.
A zvířata opět zažívala zvláštní tíseň. Nikdy se nebude jednat s lidmi, nikdy se nebude obchodovat, nikdy se nebudou používat peníze - cožpak to nebylo v nejstarších rezolucích, přijatých na první triumfální schůzi po vyhnání Jonese? Všechna zvířata se na přijetí takových usnesení pamatovala, nebo si alespoň myslela, že se pamatují. Čtyři podsvinčata, která protestovala, když Napoleon zakázal schůze, se nesměle ozvala, okamžitě však byla umlčena rezolutním vrčením psů. Pak začaly ovce bečet své obvyklé "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné" a chvilkové napětí bylo rozptýleno. Nakonec vyzval Napoleon máchnutím nohy ke klidu a oznámil, že všechno již domluvil. Zvířata nebudou muset přicházet do styku s lidmi, což by pochopitelně nebylo žádoucí. Rozhodl se, že celé břemeno převezme na svá bedra. Jistý pan Whymper, advokát z Willingdonu, již souhlasil, že bude fungovat jako prostředník mezi Farmou zvířat a okolním světem. Vždy v pondělí ráno si přijde na farmu pro instrukce. Napoleon svoji řeč zakončil obvyklým zvoláním "Ať žije Farma zvířat!" a po přezpívání Zvířat Anglie dostala zvířata rozchod.
Pištík pak obcházel farmu a zvířata uklidňoval. Ubezpečoval je, že rezoluce proti obchodování a používání peněz, nejenže nebyla nikdy přijata, ale nebyla ani přeložena ke schválení. Je to úplný výmysl, jehož vznik má počátek nepochybně ve lžích rozšiřovaných Kulišem. Některá zvířata nicméně stále pociťovala určité pochybnosti. Pištík se jich však ostře zeptal: "Soudruzi, není pravděpodobnější, že se vám to jen zdálo? Máte o takových rezolucích nějaké důkazy? Je to snad někde na papíře?" A protože nebylo pochyb, že nic takového nikde zapsáno není, přijala zvířata vysvětlení, že se zmýlila.
Jak bylo dohodnuto, každé pondělí dopoledne přicházel na farmu pan Whymper. Byl to drobný mužík s licousy, který působil prohnaným dojmem, celkem podřadný advokát, ale dostatečně mazaný, aby si s předstihem uvědomil, že Farma zvířat bude potřebovat zprostředkovatele a že objednávky by mohly být výhodné. Zvířata pozorovala jeho příchody a odchody se smíšenými pocity, a kde bylo možné, vyhnula se mu. Nicméně pohled na Napoleona, jak stojí na čtyřech nohách a uděluje pokyny Whymperovi, stojícímu zpříma, je naplňoval hrdostí a částečně i smiřoval s novým vývojem. Jejich vztahy k lidem už nebyly jako dřív. Nenávist lidí vůči Farmě zvířat se teď, když prosperovala, nezmenšila, spíše naopak - nenáviděli ji ještě víc. Každý člověk považoval za otázku svého přesvědčení, že farma dříve či později zbankrotuje: a hlavně - že větrný mlýn bude prohra. Po hospodách si lidé na nákresech větrného mlýnu navzájem dokazovali, že stavba musí spadnout, a když ne, tak že v žádném případě nebude fungovat. Ale ať chtěli nebo nechtěli, při pohledu na to, jak zvířata dokázala své záležitosti zvládnout, získala farma u lidí určitý respekt. V tomto ohledu bylo příznačné, že začali Farmu zvířat nazývat jejím správným jménem a přestali předstírat, že jde o Panskou farmu. Také přestali udržovat styky s Jonesem, který už se vzdal naděje získat svůj statek a odstěhoval se do jiné části země. Mimo pana Whympera nebyl nikdo z vnějšího světa s farmou ve styku, ale stále se šeptalo, že Napoleon má v úmyslu uzavřít buď s panem Pilkingtonem z Liščína, či panem Frederickem ze Stračína důležité obchodní dohody - ale nikdy s oběma současně, jak se říkalo.
Asi v té době se prasata náhle přestěhovala do Jonesova domu, a začala tam bydlet. A zvířatům se opět zdálo, že si vzpomínají na nějakou rezoluci, již kdysi přijala. A opět je musel Pištík přemlouvat a vysvětlovat, že tomu tak není. Jak řekl, bylo naprosto nezbytné, aby prasata, která jsou mozkem farmy, měla k dispozici místo, v němž bude klid potřebný pro práci. Důstojnosti Vůdce (v poslední době, když mluvil o Napoleonovi, tituloval ho "Vůdce") přísluší bydlet v domě, a nikoli v obyčejném chlívku. Některá zvířata byla přesto zneklidněna, když slyšela, že prasata nejenže žerou v kuchyni a používají obývací místnosti pro odpočinek, ale také spí v postelích. Boxer to jako obvykle odbyl svým "Napoleon má vždy pravdu", ale Lupina, která byla přesvědčena, že si určitě pamatuje na pravidlo týkající se postelí, se odebrala za stodolu a snažila se vyluštit Sedm přikázání, která tam byla zapsána. Když zjistila, že sama není schopna přečíst víc než jednotlivá písmena, došla pro Majku.
"Majko," řekla, "přečti mi Čtvrté přikázání. Neříká se tam něco o tom, že se nesmí spát v postelích?"
S určitými potížemi se Majce podařilo nápis přečíst. "Žádné zvíře nebude spát v posteli s prostěradly", řekla konečně.
To je podivné, pomyslela si Lupina, že si nevzpomínám na prostěradla ve Čtvrtém přikázání. Když to ale je jasně napsáno na zdi, bude to tak. A Pištík, který šel v doprovodu dvou či tří psů náhodou kolem, rád uvedl celou záležitost na správnou míru.
"Tak soudružky, jistě jste slyšely, že my, prasata, teď spíme v domě v postelích. A proč by ne? Snad si nemyslíte, že se někdy přijalo nějaké usnesení proti "postelím"? Postel, to je prostě místo, kde se spí. Když se to tak vezme, je i otep slámy ve stáji postelí. Přijalo se usnesení proti prostěradlům, která zavedli lidé. My jsme prostěradla odstranili a spíme mezi dekami. Ano, postele jsou pohodlné. Ale ne víc, než potřebujeme, soudružky, při naší namáhavé duševní práci. Snad byste nás, soudružky, nepřipravily o zasloužený odpočinek? Nechcete přece, aby nás naše povinnosti utýraly? Jistě byste si nepřály, aby se Jones vrátil?"
V tomto bodě ho zvířata okamžitě ujistila, že nechtějí, aby se Jones vrátil, a o spaní prasat v domě se už nemluvilo. A když bylo o několik dní později oznámeno, že od nynějška budou prasata ráno vstávat o hodinu později než ostatní zvířata, nikdo si ani nepostěžoval.
Přišel podzim - zvířata byla unavená, ale šťastná. Měla za sebou perný rok a po odprodeji části sena a zrní nebyly zásoby na zimu příliš hojné, ale všechno vynahrazoval větrný mlýn. Po žních přišla řada slunných dnů a zvířata dřela víc než jindy, když se snažila zeď mlýna vyhnat o dalšího čtvrt metru do výšky. Boxer vstával i v noci a pracoval sám jednu či dvě hodiny při svitu měsíce. Ve vzácných chvílích volna chodila zvířata kolem napůl rozestavěného mlýnu, obdivovala sílu a kolmost jeho stěn a žasla, že vůbec byla schopna něco tak impozantního postavit. Jen starý Benjamin odmítal nadšení nad větrným mlýnem a jako obvykle utrousil jen záhadnou poznámku, že osli žijí dlouho.
Přišel listopad a s ním nárazy jihozápadních vichrů. Stavba se musela přerušit, protože na míchání cementu bylo příliš vlhko. Jedné noci přišla tak silná vichřice, že se budovy kymácely v základech a se střechy stodoly odnesl vítr několik tašek. Slepice se probudily, kvokaly hrůzou, protože se jim zdálo, že někde v dálce slyší ránu jako z děla. Když ráno zvířata vyšla ze stájí, zjistila, že stožár vlajky je zlomený a jeden jilm na konci sadu vyvrácený z kořenů jak ředkvička. A vzápětí zazněl z hrdel všech zvířat zoufalý sten. Jejich zrakům se naskytl hrůzný pohled: větrný mlýn se zbortil.
Zvířata se jako na povel rozběhla ke staveništi. Napoleon, který zřídka zrychloval krok, běžel jako první. Ano, tady ležel výsledek jejich dřiny, srovnaný se zemí, všude kolem rozházeno kamení, jež tak pracně shromažďovala. Zvířata němě stála a zoufale zírala na spoušť kolem. Napoleon beze slov přecházel sem a tam, občas jen zafuněl. Ocásek se mu napřímil a ostře jím mrskal ze strany na stranu, což u něj znamenalo intenzívní dušení činnost. Náhle se zastavil, jako by jej něco napadlo.
"Soudruzi," řekl potichu, "víte, kdo za tohle všechno může? Víte, kdo v noci přišel a strhl větrný mlýn? KULIŠ!" zařval náhle hlasem tura. "Kuliš to provedl! Jen tak ze zlomyslnosti, aby rozvrátil naše plány a pomstil se za své potupné vyhnání. Pod pláštíkem noci se ten zrádce připlížil a zničil nám téměř celoroční práci. Soudruzi, tady na místě teď vynáším nad Kulišem trest smrti. Komu se podaří přivést ho před soud, dostane pytel jablek, a kdo se ho zmocní živého, dostane řád Zvíře-hrdina II. třídy a dva pytle jablek!"
Zvířata byla nevyslovitelně šokována skutečností, že právě Kuliš byl schopen takového činu. Ozývaly se výkřiky rozhořčení a všichni začali promýšlet způsoby, jak Kuliše chytit, kdyby se někdy vrátil. Téměř okamžitě byly v trávě, kousek od pahorku, objeveny prasečí stopy. Daly se sledovat jen pár metrů, ale jak se zdálo, vedly k otvoru v živém plotu. Napoleon je očichával a pak prohlásil, že patří Kulišovi. Vyslovil i názor, že Kuliš asi přišel od Liščína.
"Soudruzi, neztrácejme ani chvíli," řekl Napoleon, jakmile stopy prozkoumali. "Musí se udělat spousta práce. Hned dnes začněme znovu s výstavbou větrného mlýna, a budeme ho stavět přes celou zimu, ať mrzne, sněží či prší. Ukážeme tomu hnusnému zrádci, že naše práce se jen tak lehko zničit nedá. Pamatujme, soudruzi, že nemáme na vybranou: naše plány je třeba naprosto přesně plnit. Kupředu soudruzi! Ať žije větrný mlýn! Ať žije Farma zvířat!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu