Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

VII.

23. dubna 2012 v 21:53 | George Orwell |  Literární tvorba

Byla to krutá zima. Vichřice byly vystřídány plískanicemi a sněžením a pak krutým mrazem, který povolil až koncem února. Na přestavbě větrného mlýna se zvířata činila, jak jen mohla, neboť si byla dobře vědoma toho, že ostatní svět je pozoruje a že závistivé lidské bytosti by se radovaly a jásaly, kdyby stavba nebyla dokončena včas.
Lidé přesto předstírali, že nevěří tomu, že větrný mlýn zničil Kuliš. Říkali, že mlýn spadl proto, že stěny nebyly dostatečně silné. Zvířatům bylo jasné, že to není pravda. Přesto se rozhodla, že tentokrát nepostaví jen půlmetrové stěny jako předtím, ale zmohutní je o dalšího půl metru. To ale znamenalo shromáždit ještě mnohem víc kamení. Lom byl dlouho zavátý sněhem a nedalo se v něm pracovat. Práce trochu pokročily v holomrazu, který následoval, byla to však krutá dřina a zvířata již nepracovala s takovou radostí jako dříve. Bylo jim pořád zima a většinou také měla hlad. Jen Boxer a Lupina neztráceli odhodlání. Pištík měl často proslovy o budovatelském nadšení a o pracovní cti, většina zvířat však nacházela více naděje a inspirace v Boxerově síle a jeho nikdy neselhávajícím "Budu pracovat lépe a radostněji!".
V lednu začalo docházet krmivo. Příděly zrní byly drasticky sníženy a bylo oznámeno, že na vyrovnání bude zvýšen příděl brambor. Pak se ale zjistilo, že větší část úrody brambor zmrzla, protože krechty nebyly pořádně zakryty. Brambory změkly a ztratily barvu a jen málo bylo poživatelných. Zvířata neměla někdy i několik dní mimo řezanky a otrub co žrát. Zdálo se, že je čeká hladomor.
Tuto skutečnost bylo třeba důsledně skrýt před okolním světem. Povzbuzeni zřícením větrného mlýnu, vymýšleli si lidé o Farmě zvířat stále nové lži. Znovu a znovu se hovořilo o tom, že zvířata mřou hladem a nemocemi, neustále mezi sebou bojují, uchylují se ke kanibalismu a požírají svoje mláďata. Napoleon si dobře uvědomoval, že pokud by vyšla najevo fakta o stavu zásob krmiv, mělo by to velmi nežádoucí důsledky, a proto se rozhodl využít pana Whympera k šíření právě opačného dojmu. Doposud se zvířata dostávala s Whymperem při jeho pravidelných týdenních návštěvách jen do velmi omezeného styku, vlastně se s ním nestýkala vůbec. Nyní však bylo několik zvířat, hlavně ovcí, vybráno, aby občas v doslechu pana Whympera pronášela jakoby náhodné poznámky o zvýšení přídělů. Napoleon navíc nařídil, aby všechny prázdné kádě ve skladišti byly až skoro po okraj naplněny pískem, přes který se nasypala vrstva zrní. Pod nějakou vhodnou záminkou byl pak pan Whymper prováděn skladištěm, aby kádě zahlédl. Na základě tohoto podvodu mohl venku vykládat, že na Farmě zvířat žádný nedostatek není.
Nicméně koncem ledna začalo být jasné, že bude nutné nějaké zrní opatřit. Napoleon se tou dobou objevoval jen málo na veřejnosti, trávil celý čas v domě, hlídaný u každých dveří svými psy. Když se objevil, byl to spíše obřad - kráčel v doprovodu šesti psů, kteří ho neprostupně obklopovali a hrozivě štěkali na každého, kdo se snad příliš přiblížil. Často se stalo, že se neobjevil ani v neděli dopoledne, svoje příkazy předával prostřednictvím nějakého jiného prasete, obvykle Pištíka.
Jednou v neděli dopoledne Pištík oznámil, že slepice, které právě začaly zase kvokat, se budou muset vzdát svých vajec. Prostřednictvím pana Whympera Napoleon přistoupil na smlouvu, kterou se zavázal k dodávkám čtyř set vajec týdně. Výtěžek z prodeje těchto vajec umožní zakoupit dostatek zrní a krmiv pro farmu až do nastávající sklizně.
Když to slepice uslyšely, spustily hrozný nářek. Byly už dříve upozorněny, že tato oběť možná bude nutná, ale nevěřily, že k tomu někdy skutečně dojde. Protestovaly, že odeberou-li se jim nyní vejce, bude to vražda, protože se právě připravují pro jarní reprodukci. A tak poprvé od doby, kdy byl vyhnán pan Jones, se na farmě vyskytlo něco, co připomínalo vzpouru. Pod vedením tří mladých černých minorek se slepice odhodlaly postavit se Napoleonovým záměrům na odpor. Jejich protest spočíval v tom, že vyletěly na stropní trám, odkud snášely vejce, která se pochopitelně rozbíjela o podlahu. Napoleonova reakce byla rychlá a nelítostná. Nařídil okamžitě zastavit slepicím příděly zrní a pohrozil trestem smrti každému zvířeti, které snad bude přistiženo, že jim podá i jen jediné zrníčko obilí. Na dodržování těchto rozkazů dohlíželi psi. Slepice vydržely pět dní, pak kapitulovaly a vrátily se zpět na svoje kukaně. Během této doby devět slepic zemřelo. Byly zakopány v sadu a rozhlásilo se, že zemřely na slepičí mor. Whymper se o této záležitosti nedověděl nic: vejce byla dodávána dle smlouvy, jednou týdně je odvážela hokynářova bryčka.
Po celý ten čas se neobjevily žádné zprávy o Kulišovi. Říkalo se, že se skrývá na některé ze sousedních farem, buď v Liščíně či ve Stračíně. Napoleon tou dobou vycházel se sousedy poněkud lépe než dříve. Ve dvoře byla složena hromada dřeva, které tam dovezli před deseti lety, když se prořezával březový hájek. Dřevo už bylo dobře proschlé a pan Whymper Napoleonovi doporučoval, aby ho prodal; zájem měl jak Pilkington, tak pan Frederick. Napoleon mezi oběma zájemci váhal, nebyl schopen se rozhodnout. Bylo pozoruhodné, že kdykoliv se měl Napoleon domluvit s panem Frederickem, rozneslo se, že se Kuliš skrývá v Liščíně; když to vypadalo na dohodu s panem Pilkingtonem, zase se říkalo, že Kuliš je ve Stračíně.
Začátkem jara náhle vyšla najevo otřesná skutečnost. Kuliš navštěvuje tajně farmu pod pláštíkem noci! Zvířata byla tak rozrušena, že v noci téměř nemohla spát. Jak se říkalo, pod příkrovem temnoty se vždy připlížil a páchal všemožné nepravosti. Kradl zrní, převracel konve s mlékem, rozbíjel vejce, šlapal po sadě, ohryzával kůru ovocných stromků. Cokoliv se nepovedlo, kladlo se obvykle za vinu Kulišovi. Rozbilo-li se okno či ucpal odtok, vždy se našel někdo, kdo řekl, že v noci přišel Kuliš a provedl to; když se ztratil klíč od zásobárny, byla celá farma přesvědčena, že Kuliš ho hodil do studny. Podivné ovšem bylo, že zvířata tomu věřila i poté, co klíč byl nalezen pod pytlem zrní. Krávy jednomyslně odpřisáhly, že Kuliš se vplížil v noci do stájí a ve spánku je vydojil. Také se říkalo, že krysy, s nimiž byly přes zimu dost potíže, jsou s Kulišem ve spojení.
Napoleon prohlásil, že Kulišovy činy bude třeba plně prošetřit. V doprovodu svých psů provedl důkladnou inspekci všech budov farmy; ostatní zvířata ho sledovala z uctivé vzdálenosti. Každých pár kroků se Napoleon zastavil a pročichal zem, zda nenese stopy po Kulišovi. Pročenichal všechny kouty, stodolu, stáje, kurníky, zelinářskou zahradu. Kulišovy stopy zjistil téměř všude. Vždy zaryl rypák do země, několikrát zafuněl a pak ze sebe vyrazil: "Kuliš! Byl tady! Zřetelně ho cítím!" Při slově "Kuliš" všichni psi krvežíznivě zavrčeli a vycenili špičáky.
Zvířata byla k smrti vyděšena. Kuliš se jim zdál být něčím neviditelným, co prostupuje vzduch kolem nich a znamená pro ně nedefinovatelnou hrozbu. Večer je Pištík svolal a se vzrušeným výrazem ve tváři prohlásil, že jim musí oznámit závažnou zprávu.
"Soudruzi!" křičel a nervózně poskakoval, "vyšla najevo hrozná věc. Kuliš se zaprodal Frederickovi ze Stračína, který se na nás chystá zaútočit a naši farmu zabrat! Kuliš ho při tom má vést! Ale ještě něco horšího: myslili jsme si, že Kulišova zrada byla způsobena jeho ješitností a ambicemi. To jsme se ale, soudruzi, mýlili. Víte, co byl skutečný důvod? Kuliš totiž byl Jonesovým spojencem od úplného začátku! Po celou dobu byl Jonesovým tajným agentem. Dokazují to dokumenty, které zde zanechal a které jsme nedávno objevili. Mně samotnému to vysvětluje mnohé, soudruzi. Copak jsme na vlastní oči nebyli svědky toho, jak se nás - naštěstí neúspěšně - pokoušel porazit a zničit při Bitvě u kravína?"
Zvířata byla ohromena. To byla ohavnost, nekonečně přesahující zkázu větrného mlýna. Několik minut trvalo, než se jim podařilo vůbec tuto skutečnost strávit. Všichni přece ještě měli v paměti - vlastně mysleli, že mají v paměti - Kuliše při Bitvě u kravína - jak je v čele útoku, jak je všechny povzbuzuje, jak se nezastavuje ani v momentu, kdy byl zasažen broky z Jonesovy pušky. Nedokázali si nejprve dát dohromady, jak přitom mohl být na straně pana Jonese. I Boxer, který se jen zřídkakdy tázal, byl zmaten. Ulehl, zavřel oči a usilovně se snažil uspořádat si myšlenky.
"Já tomu nevěřím," řekl, "Kuliš bojoval při Bitvě u kravína statečně. Viděl jsem to na vlastní oči. Copak jsme mu také hned po bitvě nedali řád Zvíře-hrdina prvního stupně?"
"To byla právě naše chyba, soudruhu. Protože dnes víme - je to všechno černé na bílém v tajných dokumentech, které jsme objevili - že ve skutečnosti usiloval o naši porážku."
"Byl ale zraněn," řekl Boxer. "Všichni jsme přece viděli, jak byl zalit krví."
"To bylo jen součástí úmluvy!" křičel Pištík. "Jonesův výstřel ho jenom škrábnul. Mohl bych vám to ukázat napsané jeho vlastní rukou, kdybyste uměli číst. Bylo domluveno, že v kritické chvíli dá Kuliš signál k útěku, aby vyklidil prostor pro nepřítele. Skoro se mu to povedlo - dovoluji si dokonce prohlásit, že by se mu to povedlo, kdyby nezasáhl náš hrdinný Vůdce, soudruh Napoleon. Cožpak si nevzpomínáte, jak právě ve chvíli, když Jones se svými muži vpadl do dvora, se náhle Kuliš obrátil a utíkal pryč, a řada zvířat za ním? A nevzpomínáte si ani, že právě v této chvíli, kdy se mezi námi šířila panika, postavil se do našeho čela soudruh Napoleon a s výkřikem "Smrt lidstvu!" se zakousl Jonesovi do nohy? Na to se přeci jistě pamatujete, soudruzi?" vykřikoval Pištík a mrskal ocáskem.
Když teď Pištík popsal celou scénu tak barvitě, začínalo se zvířatům zdát, že si vzpomínají. V každém případě si připomněla ten kritický okamžik bitvy, kdy se Kuliš obrátil na útěk. Ale Boxer stále nebyl přesvědčen.
"Nevěřím, že by Kuliš byl zrádcem už od počátku," řekl nakonec. "Co udělal potom, to je věc jiná. Jsem ale přesvědčen, že při Bitvě u kravína se choval jako správný soudruh."
"Náš Vůdce, soudruh Napoleon," oznámil Pištík velmi pomalu a zřetelně, "kategoricky prohlásil - "kategoricky", soudruhu - že Kuliš byl Jonesův agent od úplného počátku - ano, a ještě dlouho před tím, než se na Revoluci vůbec pomyslelo."
"To je ovšem něco jiného," řekl Boxer. "Když to říká soudruh Napoleon, tak to musí být pravda."
"To je správný přístup, soudruhu!" pochválil ho Pištík, ale zvířata postřehla, že na Boxera z jeho mrkavých oček vyšlehl velmi zlý pohled. Na odchodu ještě důrazně připomenul: "Upozorňuji všechna zvířata na této farmě, že je třeba mít oči dokořán. Dá se předpokládat, že Kulišovi tajní agenti jsou mezi námi, a to i teď!"
O čtyři dny později, v předvečer, nařídil Napoleon všem zvířatům, aby se shromáždila ve dvoře. Když tam nastoupila, vyšel z domu Napoleon, dekorovaný oběma svými řády (neboť nedávno si udělil řády Zvíře-hrdina I. třídy a Zvíře-hrdina II. třídy), provázen devíti obrovskými psy, kteří hrozivě vrčeli, až zvířatům stydla krev v žilách. Zvířata znehybněla na svých místech, jako by tušila, že teď se stane něco strašného.
Napoleon stál a přísně přehlížel shromáždění. Pak vydal vysoké zakviknutí. Psi se okamžitě vrhli vpřed, chytili čtyři prasata za uši a vlekli je, kvičící bolestí a hrůzou, k Napoleonovým nohám. Uši prasat krvácely a psi, jakmile ucítili krev, na chvíli jako by ztratili rozum. Ke všeobecnému překvapení se tři z nich vrhli na Boxera. Ten velkým kopytem stačil jednoho psa zachytit ještě ve skoku a srazit ho k zemi. Pes kňučel o milost, dva druzí se odplížili s ocasem mezi nohama. Boxer tázavě pohlédla na Napoleona, zda má psa rozdrtit kopytem či pustit. Napoleon poněkud změnil barvu a výraz obličeje a příkře Boxerovi nařídil, aby psa nechal být. Boxer zvedl kopyto a pes se s kňučením a vytím odplížil.
Pozdvižení pomalu opadalo. Čtyři zatčená prasata čekala, třásla se strachem, vinu vepsanou ve tvářích. Napoleon je vyzval, aby přiznala své zločiny. Byla to právě ta podsvinčata, která protestovala, když Napoleon zakazoval nedělní shromáždění. Nyní bez jakéhokoliv zdráhání přiznala, že byla v tajném spojení s Kulišem po celou dobu od jeho vyhnání, že s ním spolupracovala při zničení větrného mlýna a že se s ním účastnila jednání o zaprodání Farmy zvířat panu Frederickovi. Dodala, že Kuliš se jim soukromě přiznal, že byl Jonesovým agentem již dlouhé roky. Jakmile skončila své doznání, psi jim okamžitě prokousli hrdla a Napoleon se strašným hlasem zeptal, zda se některá další zvířata chtějí přiznat ke svým zločinům.
Předstoupily tři slepice, které vedly vzpouru kvůli vejcím, a prohlásily, že se jim Kuliš zjevil ve snu a vyzýval je, aby neposlouchaly Napoleonovy rozkazy. Také tyto slepice byly ihned utraceny. Pak vystoupila husa a doznala, že při minulých žních ukryla šest klasů obilí a v noci je pak snědla. Jedna ovce přiznala močení do napájecí jímky - jak řekla, navedl ji k tomu Kuliš - a další dvě ovce doznaly vraždu starého berana, zvláště věrného přívržence Napoleona, který dostal zápal plic, když jej honily kolem ohně. Na místě byly utraceny. A pak pokračovala šňůra doznání a poprav, až před Napoleonem byla navršena hromada mrtvol a vzduch ztěžknul pachem krve, který zde nebyl znám od doby, kdy byl vyhnán Jones.
Když bylo po všem, zbývající zvířata, mimo prasata a psy, se odplížila pryč. Byla otřesena a zničena. Nevěděla, co je šokovalo víc - zda zrada zvířat, jež se spojila s Kulišem, nebo kruté zúčtování, jehož byla svědkem. Za starých časů byla zvířata také občas svědky podobně otřesného prolévání krve, všem se ale zdálo, že to, co se mezi nimi odehrálo dnes, bylo mnohem horší. Od doby, kdy z farmy zmizel Jones, až do dnešního dne nezabilo ani jedno zvíře druhé. Dokonce ani jediná krysa nebyla zabita. Zvířata se odebrala k pahorku, kde stál rozestavěný větrný mlýn, a zde se k sobě přitulila, jako by se chtěla navzájem zahřát. Lupina, Majka, Benjamin, krávy, ovce, celé hejno hus a slepic - vlastně všichni kromě kočky, která náhle zmizela těsné před tím, než Napoleon nařídil zvířatům, aby se shromáždila ve dvoře. Jen Boxer zůstal stát. Přecházel sem a tam, mrskal svým dlouhým černým ocasem a občas zafrkal. Nakonec řekl:
"Já tomu nerozumím. Nikdy bych nevěřil, že takové věci se budou dít na naší farmě. Chyba musí bít někde v nás samotných. Jak já to vidím, jediným řešením je pracovat usilovněji. Od nynějška budu vstávat ráno o celou hodinu dříve." A těžkým krokem se odebral do lomu. Tam naložil dvě plné fůry kamení po sobě a odtáhl je ke staveništi. Pak si teprve šel lehnout.
Zvířata se stulila kolem Lupiny. Z pahorku, kde ležela, krásně přehlédla okolní krajinu. Měla na dohled větší část plochy Farmy zvířat - dlouhou pastvinu, táhnoucí se až k silnici, louky, lesík, napajedlo, pole se zelenajícím se ječmenem a červené střechy budov statku s dýmem, stoupajícím z komínů. Byl krásný jarní večer. Travinami a křovinami živého plotu pronikaly zářivé paprsky zapadajícího slunce. Snad nikdy se jim farma - a s trochou překvapení si zvířata uvědomovala, že to je jejich vlastní farma, majetek výlučně a jen jejich - nezdála být tak nádherným místem pro život. Lupina shlížela z pahorku, oči zalité slzami. Kdyby vyslovila, co jí procházelo hlavou, pak by říkala, že když se před léty rozhodla bojovat za svržení lidské rasy, takhle si budoucnost nepředstavovala. Že po takových scénách hrůzy a krveprolévání oné noci, kdy je poprvé starý Major vyzýval k Revoluci, netoužili. Pokud ona sama nějak viděla budoucnost, pak to byla budoucnost, ve které by společnost zvířat byla osvobozena od hladu a biče, zvířata si byla navzájem rovna a každé pracovalo podle svých schopností, slabší byla ochraňována, tak jako ona chránila ztracená kačátka tu noc, kdy mluvil starý Major. Místo toho - a nikdo neví proč - se zvířata dočkala času, kdy se nikdo neodvažuje vyjádřit svůj názor, protože všude se potulují vrčící psi, a kdy musí přihlížet, jak jejich druhové jsou poté, co se doznali k otřesným zločinům, trháni na kusy. Ani nepomyslela na nějaké povstání či neposlušnost. Věděla, že i dnes je to mnohem lepší, než bylo kdysi za dnů Jonese, a hlavně bylo třeba dělat vše pro to, aby se zamezilo návratu lidí. Ať se stane cokoliv, zůstane věrná, bude pilně pracovat, plnit příkazy, jež dostane, a uznávat vedení Napoleona. Ale nebylo to přesně, v co doufala a o co spolu s ostatními usilovala. Pro tohle zvířata nestavěla větrný mlýn, nečelila brokům z Jonesovy pušky. Takové myšlenky ji napadaly, i když se jí nedostávalo slov, jak je vyjádřit.
Nakonec, v nutkání něčím nahradit chybějící slova, začala si pobrukovat píseň Zvířata Anglie. Ostatní zvířata, sedící kolem ní, se postupně přidávala. Přezpívala píseň třikrát za sebou - velmi procítěně, ale pomalu a smutně, jak ji ještě nikdy nezpívala.
Právě skončila potřetí, když přišel Pištík, doprovázený třemi psy, že jim musí něco důležitého sdělit. Oznámil, že dle zvláštního výnosu soudruha Napoleona je píseň Zvířata Anglie zrušena. Od nynějška je její zpěv zakázán.
Zvířata byla ohromena.
"Proč?" zvolala Majka.
"Není jí už třeba, soudruzi," řekl odměřeně Pištík. "Píseň Zvířata Anglie byla písní Revoluce. Ale Revoluce už je nyní dovršena. Poprava zrádců dnes večer byla jejím posledním aktem. Jak vnitřní, tak vnější nepřítel byl poražen. V písni Zvířata Anglie byla vyjádřena naše touha po lepší společnosti ve dnech budoucích. Tato společnost však již dnes existuje. Je proto jasné, že tato píseň již neplní žádný účel."
Jakkoliv byla zvířata zastrašena, přece jen by teď začala protestovat, avšak v témže okamžiku spustily ovce své obvyklé bečení "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné", což pokračovalo několik minut a znemožnilo jakoukoliv diskusi.
A tak píseň Zvířata Anglie už nikdy nezazněla. Místo ní složil básník Minimus píseň jinou, která začínala slovy:

Farmo zvířat, Farmo zvířat,
jen s tebou budem vždy stát!

a ta se pak zpívala dopoledne po vztyčení vlajky. Ale nějak ani slovy, ani melodií zvířatům nepřirostla k srdci tak jako píseň Zvířata Anglie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu