Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

VIII.

24. dubna 2012 v 17:44 | George Orwell |  Literární tvorba

Po několika dnech, kdy zděšení z poprav trochu opadlo, si některá zvířata vzpomněla - či myslela si, že si vzpomínají - že v Šestém přikázání se praví: "Žádné zvíře nezabije jiné zvíře." A i když se nikdo ani neodvážil zmínit se o tom nahlas v doslechu vepřů a psů, měli všichni pocit, že popravy, kterých byla zvířata svědky, se s přikázáním neslučují. Lupina požádala Benjamina, aby jí Šesté přikázání přečetl, a když jí Benjamin jako obvykle řekl, že se odmítá do takových záležitostí míchat, došla si pro Majku. Majka jí tedy ono přikázání přečetla. Znělo: "Žádné zvíře nezabije jiné zvíře bez důvodu." Nějak se stalo, že poslední dvě slova se z paměti zvířat vytratila. Alespoň se nyní přesvědčila, že přikázání porušeno nebylo, neboť zde existoval naprosto jasný důvod pro popravu zrádců, spolčených s Kulišem.
Zvířata ten rok pracovala ještě víc, než v roce předchozím. Přestavba větrného mlýna, který měl mít stěny dvakrát tak silné než dříve, jeho dokončení do stanoveného termínu a navíc pravidelné práce na farmě byly obrovským břemenem. V některých obdobích se zvířatům dokonce zdálo, že pracují déle a nedostávají víc žrádla, než tomu bylo v dobách, kdy farma patřila panu Jonesovi. V neděli dopoledne jim Pištík předčítal z dlouhého pruhu papíru sloupce čísel, která prokazovala, že produkce potravin různého druhu se zvýšila o 200 procent, 300 procent, či 500 procent, podle toho, o jaké položky šlo. Zvířata neměla důvod, proč tomu nevěřit, zvláště když si už tak moc jasně nepamatovala podmínky před Revolucí. Byly ale dny, kdy by raději měla méně čísel a více žrádla.
Veškeré příkazy byly nyní předávány Pištíkem nebo některým jiným prasetem. Napoleon se na veřejnosti neobjevoval častěji než jednou za dva týdny, a když vycházel, tak pouze v doprovodu své psí suity a černého kohouta, jenž kráčel před ním. Sloužil jako trubač, dlouze zakokrhal, vždy než Napoleon promluvil. Říkalo se, že i v domě Napoleon obýval místnosti oddělené od ostatních. Jídlo dostával také servírované zvlášť, hlídán dvěma psy, na svátečním značkovém porcelánovém servisu, který se našel v příborníku obývacího pokoje. Bylo také rozhodnuto, že na Napoleonovy narozeniny a při dvou výročích bude vypálena rána z Jonesovy pušky.
Mezi zvířaty se nyní již nesmělo o Napoleonovi mluvit jen jako o "Napoleonovi", ale pouze formálně jako o "našem Vůdci, soudruhu Napoleonovi" a prasata pro něj ráda vymýšlela tituly jako Otec všech zvířat, Postrach lidstva, Ochránce ovcí, Přítel kačen a podobně. Ve svých projevech mluvil Pištík se slzami v očích o Napoleonově moudrosti, dobrotě srdce, jeho hluboké lásce ke zvířatům, ať jsou kdekoliv, zvláště k těm ubohým zvířatům, která ještě musí žít v nevědomosti a otroctví na jiných farmách. Napoleonovi se běžně začaly připisovat zásluhy za každý úspěch či šťastný krok. Často bylo možné zaslechnout, jak jedna slepice říká druhé: "Pod vedením našeho drahého Vůdce, soudruha Napoleona, jsem snesla pět vajec za šest dní." Dvě krávy u napajedla hlasitě sdělovaly, že "díky vedení soudruha Napoleona je tato voda velmi lahodná!".
Všeobecná nálada na farmě byla dobře vyjádřena v básni s názvem Soudruh Napoleon, již složil Minimus:

Sirotků spása
Fontána štěstí
Lahodnou šlichtou nám kbelíky plní.
Zřím-li jej, srdce mi jásá...

Kdo má tak klidné a laskavé oči?
Pouze a jedině on!
Kdo?
Soudruh Napoleon!

Šlechetné prase
Všechno nám dává
Po dvakrát denně se dosyta najím.
Zeptej se, čí je to práce?

Kdo mi vždy poskytne voňavou slámu?
Pouze a jedině on!
Kdo?
Soudruh Napoleon!

Rodí se sele.
Doroste brzy.
Od prvních chvilek se učí,
kdo Farmě zvířat se zasvětil cele.

Zakvičí sborově nesmělé hlásky:
Kdo je hoden té nesmírné lásky?
Pouze a jedině on!
Kdo?

Soudruh Napoleon!

Napoleon tuto báseň schválil a nechal ji napsat na stěnu velké stodoly, na opačný konec, než bylo Sedm přikázání. Nad báseň byl umístěn portrét Napoleona z profilu, vyvedený Pištíkem bílou barvou.
Přes pana Whympera mezitím Napoleon pokračoval ve složitém jednání s Frederickem a Pilkingtonem. Hromada dříví ještě stále nebyla prodána. Z obou zájemců měl větší snahu dřevo získat pan Frederick, nebyl však schopen nabídnout odpovídající částku. Současně se také znovu objevily pověsti, že se Frederick se svými čeledíny připravují na útok proti Farmě zvířat, kde chtějí zničit větrný mlýn, jehož budování v nich vzbuzuje zuřivou žárlivost. Kuliš se stále měl skrývat se Stračíně. Uprostřed léta zvířata opět šokovalo vystoupení tří slepic, které doznaly, že inspirovány Kulišem utvořily tajný spolek, jehož cílem mělo být zavraždění Napoleona. Byly okamžitě utraceny a provedla se další opatření na zvýšení Napoleonovy bezpečnosti. V noci hlídali jeho lože čtyři psi, každý v jednom rohu postele, a podsvinčeti jménem Šilha připadl úkol ochutnávat veškerou Napoleonovu stravu, aby se zjistilo, zda není otrávená.
Asi v této době bylo oznámeno, že Napoleon dohodl prodej dřeva panu Pilkingtonovi. Také začalo jednání o výměně některých produktů mezi Farmou zvířat a Liščínem. Vztahy mezi Napoleonem a panem Pilkingtonem, fungující vlastně jen prostřednictvím pana Whympera, byly nyní téměř přátelské. Zvířata pochopitelně panu Pilkingtonovi nevěřila jako člověku, ale měla ho raději než pana Fredericka, kterého nenáviděla a bála se ho. Jak léto plynulo a stavba větrného mlýna se blížila ke konci, zvěsti o připravovaném útoku byly častější a častější. Říkalo se, že Frederick proti nim přivede dvacet ozbrojených mužů, že již podplatil magistrát i policii, takže až se Farmy zvířat zmocní, nebude ze strany úřadů mít žádné potíže. Mimoto ze Stračína občas proskakovaly hrůzné zprávy, jak pan Frederick týrá svá zvířata: starého koně utloukl k smrti, krávy mu chcíply hlady, psa zabil tak, že ho hodil do pece, po večerech se bavil tím, že nutil kohouty bojovat spolu s žiletkami přivázanými k pařátům. Zvířatům se vařila krev v žilách, když slyšela, jaké věci se dějí jejich soudruhům, a někdy žádala, aby mohla v jednom šiku vyrazit k útoku na Stračín, vyhnat lidi a zvířata osvobodit. Pištík jim však radil, aby se nedopouštěla neuvážených činů, že je třeba spoléhat na geniální strategii soudruha Napoleona.
Nepřátelství vůči Frederickovi přesto sílilo. Jedno nedělní odpoledne se objevil ve stodole Napoleon a vysvětlil, že vlastně nikdy neuvažoval o tom, že by hromadu dřeva prodal panu Frederickovi. Bylo by pod jeho důstojnost, jak řekl, jednat s darebákem takového formátu. Holubům, kteří byli stále vysíláni, aby šířili ducha revoluce, bylo zapovězeno zastavovat se v Liščíně a také dostali příkaz změnit své dřívější heslo "Smrt lidstvu" na "Smrt Frederickovi". Koncem léta byla odhalena další Kulišova špatnost. Obilí bylo plné plev a bylo zjištěno, že při jedné ze svých nočních návštěv Kuliš smíchal semena plevele s osivem pšenice. Houser, který se spiknutí účastnil, doznal Pištíkovi svoji vinu a okamžitě spáchal sebevraždu spolknutím jedovatých bobulí. Zvířata se nyní také dozvěděla, že Kulišovi nikdy nebyl - jak se řada z nich dosud domnívala - udělen řád Zvíře-hrdina I. třídy. Byla to pouhá přežívající legenda, kterou kdysi po Bitvě u kravína rozšiřoval sám Kuliš. Nejenže nebyl dekorován žádným řádem, ale naopak byl dokonce pokárán za zbabělost, již v této bitvě projevil. Když tohle zvířata uslyšela, neubránila se úžasu, ale Pištík je celkem brzy přesvědčil, že se opět projevuje jejich selhávající paměť.
Na podzim, po namáhavém a vyčerpávajícím úsilí - neboť současně bylo také třeba dostat pod střechu úrodu - byl konečně hotov větrný mlýn. Zbývalo sice ještě nainstalovat strojní zařízení a Whymper jednal o jeho koupi, ale jako stavba již mlýn stál. I přes všechny potíže, přes nezkušenost zvířat, primitivní nástroje, veškerou smůlu a Kulišovu zradu byla stavba dokončena přesně v určený den! Znaveně, ale s hrdostí obcházela zvířata svoje mistrovské dílo, jež bylo v jejich očích ještě krásnější, než když ho postavila poprvé. Zdi byly navíc dvakrát tak silné. Tentokrát by ho mohl zničit snad jen dynamit! A když pomyslela na to, jak se nadřela, jaké potíže musela překonat a jakou obrovskou změnu v jejich životě přinesou otáčející se ramena mlýnu, točící se dynamo... Když na tohle všechno zvířata pomyslela, spadla z nich veškerá únava, začala kolem mlýna tančit a zpívat radostí. I sám Napoleon si v doprovodu psů a kohouta přišel hotovou práci prohlédnout. Osobně pogratuloval zvířatům k jejich úspěchu a oznámil, že mlýn se bude jmenovat Napoleonův mlýn.
O dva dny později byla zvířata svolána do stodoly na mimořádnou schůzi. Téměř oněměla překvapením, když jim Napoleon oznámil, že hromadu dříví prodal panu Frederickovi. Zítra přijedou Frederickovy vozy a začnou dříví odvážet. Po celou dobu, kdy se zdálo, že se Napoleon přátelí s panem Pilkingtonem, vedl ve skutečnosti tajná jednání s panem Frederickem.
Veškeré styky s Liščínem byly přerušeny. Pilkingtonovi byly zaslány výhružné dopisy, holubi dostali příkaz vyhýbat se Stračínu a heslo "Smrt Frederickovi" bylo změněno na "Smrt Pilkingtonovi". Napoleon současně zvířata ujistil, že pověsti o připravovaném útoku na Farmu zvířat byly naprosto nepravdivé a zprávy o krutém zacházení pana Fredericka se zvířaty silně přehnané. Všechny tyto fámy nepochybně pocházely od Kuliše a jeho agentů. Zdá se, že Kuliš se vůbec nikdy ve Stračíně neskrýval, že tam ve skutečnosti nikdy ani nevkročil: žije si, jak se proslýchá, v poměrném pohodlí v Liščíně a dlouhá léta je vlastně pomocníkem pana Pilkingtona.
Prasata byla nad Napoleonovou prohnaností u vytržení. Tím, že se na oko spřátelil s Pilkingtonem, donutil Fredericka zvýšit nabídku o 12 liber. Ale skutečná Napoleonova genialita, jak podotkl hrdě Pištík, se projevila v tom, že nevěřil vlastně nikomu, ani Frederickovi. Frederick chtěl za dříví zaplatit něčím, čemu se říká šek, což byl, jak se ukázalo, pouhý kousek papíru, na kterém byl napsán slib, že se zaplatí. Ale na Napoleona nevyzrál. Ten totiž vyžadoval, aby Frederick zaplatil v opravdových pětilibrových bankovkách ještě před odvezením dřeva. Dřevo je už tedy zaplacené a ze sumy, která za něj byla utržena, se zakoupí stroje do větrného mlýna.
Mezitím bylo dřevo rychle odvezeno. Poté byla svolána další mimořádná schůze ve stodole, na které si zvířata měla prohlédnout Frederickovy bankovky. S blaženým úsměvem a oběma svými řády spočíval Napoleon pohodlně na loži ze slámy, bankovky vedle sebe, úhledně uspořádané na porcelánovém talíři. Zvířata po jednom uctivě procházela kolem, oči navrch hlavy. Boxer dokonce bankovky očichal.
O tři dny později bylo ale na statku velké pozdvižení. Smrtelně bledý pan Whymper se na svém kole řítil přes dvůr a vpadl do domu. V příštích chvílích byl z místností obývaných Napoleonem slyšet strašlivý řev. Zpráva o tom, co se stalo, se rozšířila po farmě rychlostí blesku. Bankovky byly falešné! Frederick dostal dřevo zadarmo!
Napoleon okamžitě svolal zvířata a hromovým hlasem vyřkl ortel smrti nad Frederickem. Až Fredericka zajmeme, řekl, zaživa ho uvaříme. Současně každého varoval, že po tomto hanebném činu lze očekávat nejhorší. Frederick by mohl se svými čeledíny provést v každé chvíli svůj dlouho očekávaný útok na farmu. Na všechny přístupové cesty k farmě byly vyslány hlídky a do Liščína byli mimoto vysláni čtyři holubi se smířlivým poselstvím, které by snad mohlo pomoci znovu nastolit dobré vztahy s panem Pilkingtonem.
K přepadení došlo hned druhý den ráno. Zvířata právě snídala, když přiběhly hlídky se zprávou, že Frederick se svými muži už prošel branou. Zvířata jim statečně utíkala v ústrety, avšak tentokrát neměla dosáhnout tak snadného úspěchu jako při Bitvě u kravína. Bylo proti nim patnáct mužů s dvanácti puškami, ze kterých začali pálit, jakmile se přiblížili na padesát metrů. Silná palba zvířata brzy zahnala na útěk, přestože Boxer a Napoleon se snažili je seřadit. Řada zvířat byla zraněna. Zvířata se uchýlila do budov statku a opatrně vykukovala skulinami a děrami po sucích. Celá velká pastvina, včetně větrného mlýna, byla v rukou nepřítele. Na chvíli se zdálo, že i Napoleon je v koncích. Beze slova přecházel sem a tam, ocásek napřímený, mrskal jím do stran. Vysílal zoufalé pohledy směrem k Liščínu. Kdyby zvířatům pomohl pan Pilkington se svými čeledíny, nebylo by ještě všechno ztracené. Ale právě v této chvíli se vrátili čtyři holubi, kteří tam den před tím byli vysláni. Jeden z nich nesl v zobáčku na kousku papíru poselství od pana Pilkingtona. Byla na něm tužkou napsána tři slova: "Dobře vám tak."
Frederick se mezitím zastavil se svými muži u větrného mlýna. Zvířata nepřítele znepokojeně pozorovala. Dva muži nesli páčidlo a železnou palici. Chtěli mlýn vyvrátit.
"To je nemožné," křičel Napoleon. "Postavili jsme zdi dost silné, to se jim nepodaří ani za týden. Odvahu, soudruzi!"
Ale Benjamin pozoroval pozorně pohyby obou mužů. Svým nářadím kutali u základů mlýna otvor. Pomalu, jakoby pobaveně, pokyvoval Benjamin svou dlouhou bradou.
"Já jsem si to myslel," řekl. "Víte, co dělají? Za chvíli do té díry vloží střelný prach."
Vyděšená zvířata čekala. Teď se nemohla odvážit ven z úkrytu. Po několika minutách viděla, jak se muži rozbíhají na všechny strany. A pak se ozval ohlušující výbuch. Holubi vzlétli do vzduchu a všechna zvířata, s výjimkou Napoleona, padla na zem a skryla obličeje. když opět vstala, visel nad místem, kde stál větrný mlýn, mrak černého kouře, jejž pomalu odnášel vánek. Větrný mlýn už neexistoval!
Tento pohled okamžitě zvířatům vrátil všechnu odvahu. Strach a zklamání, pociťované před malou chvílí, byly překonané hněvem nad tímto zrůdným násilným činem. Ozval se mohutný řev pomsty a bez čekání na jakékoliv pokyny se zvířata naráz vyřítila na nepřítele. Tentokrát je nezastrašily kulky, svištící jim kolem hlav. Byla to divoká a krutá bitva. Lidé stříleli znovu a znovu, a když se zvířata přiblížila na dosah, mlátili je holemi a kopali botami. Jedna kráva, tři ovce a dvě husy byly zabity a skoro všechna zvířata utrpěla zranění. I Napoleonovi, který řídil operace zpovzdálí, ustřelil brok koneček ocásku. Ale ani lidé nevyvázli z bitvy bez úhony. Tři z nich měli rozbité hlavy Boxerovým kopytem, další propíchnuté břicho kravským rohem, jiné roztrhané kalhoty. A když se náhle objevilo devět psů Napoleonovy osobní stráže, kteří dostali pokyn vyrazit zpoza živého plotu mužům do boku a začít zuřivě štěkat, zmocnila se mužů panika. Viděli, že jim hrozí nebezpečí obklíčení. Frederick na ně proto zavolal, aby utekli, dokud to ještě jde. A v příští chvíli se dali zbabělí nepřátelé na útěk. Zvířata je pronásledovala až na konec pole, a ještě jim přidala několik posledních ran, když se muži prodírali ven živým plotem.
Zvířata zvítězila, ale bylo to krvavé vítězství. Pomalu se vlekla zpátky k farmě. Pohled na jejich mrtvé kamarády, ležící v trávě, některá rozplakal. Po malé chvíli se všichni zastavili na místě, kde se tyčil větrný mlýn. Ano, byl pryč. Zmizel téměř do posledního kamene. I základy byly zčásti zničeny. Pro případnou přestavbu by se tentokrát nedaly použít shromážděné kameny, protože i ty tentokrát zmizely. Síla výbuchu je rozmetala na stovky metrů. Prostě mlýn jako by nikdy neexistoval.
Jak se zvířata přibližovala k farmě, běžel jim naproti Pištík, kterého během bitvy nebylo nikde vidět. Mrskal ocáskem a zářil spokojeností. Ze směru od budov farmy zvířata slyšela výstřely z pušky.
"Proč se z té pušky střílí?" zeptal se Boxer.
"Na oslavu našeho vítězství!" křičel Pištík.
"Jakého vítězství?" řekl Boxer. Koleno mu krvácelo, ztratil podkovu a rozštíplo se mu kopyto. V zadní noze mu uvízlo asi deset broků.
"Jakého vítězství, soudruhu? Copak jsme nevyhnali nepřítele z našeho území - z posvátného území Farmy zvířat?"
"Ale oni nám zničili větrný mlýn. Pracovali jsme na něm celé dva roky!"
"A co na tom záleží? Postavíme si nový větrný mlýn. Když budeme chtít, postavíme si třeba šest větrných mlýnů. Vy si, soudruzi, vůbec neuvědomujete, jakou velkou věc jsme dokázali. Nepřítel se zmocnil našeho území a my - díky vedení soudruha Napoleona - jsme toto území získali do poslední pídě zase zpět!"
"Pak jsme tedy získali zpět to, co jsme předtím už měli."
"A to je naše vítězství," řekl Pištík.
Vraceli se do dvora. Broky pod kůží Boxerovy nohy bolestivě pálily. Viděl před sebou těžkou práci na nové stavbě mlýna, a už si představoval své úkoly. Zároveň ho však vlastně poprvé napadlo, že je mu jedenáct let a že jeho mohutné svaly také už nejsou tak silné, jak bývaly.
Když ale zvířata viděla vlát zelenou vlajku a slyšela opět střelbu z pušky - vystřelilo se celkem sedmkrát - a vyslechla Napoleonovu řeč, ve které jim gratuloval k tomu, jak si vedla, nakonec se jim přece zdálo, že dosáhla velkého vítězství. Zvířatům, která v bitvě padla, byl vystrojen důstojný pohřeb. Boxer a Lupina táhli pohřební vůz a na čele průvodu kráčel sám Napoleon. Celé dva dny byly věnovány oslavám. Zpívalo se, řečnilo, střílelo z pušky, každé zvíře dostalo jako zvláštní dárek jedno jablko, každý pták dvě hrsti zrní a každý pes tři suchary. Bylo oznámeno, že bitva se bude nazývat Bitva u větrného mlýna a že Napoleon zavedl nový řád, Řád zelené vlajky, kterým se dekoroval. Ve všeobecné euforii se na nešťastnou aféru s bankovkami zapomnělo.
O několik dní později našla prasata ve sklepě bednu whisky. Když se do domu nastěhovala, zřejmě ji nějak přehlédla. V noci se pak z budovy ozýval hlasitý zpěv, do kterého se - ke všeobecnému překvapení - mísily úryvky písně Zvířata Anglie. Asi o půl desáté byl zahlédnut Napoleon, na hlavě starý tvrďák pana Jonese, jak vyráží ze zadních dveří, běhá po dvoře a zase mizí ve dveřích. Ráno však nad domem vládlo hluboké ticho. Neobjevilo se ani jedno prase. Až asi v devět hodin se ukázal Pištík, kráčel pomalu a vrávoravě, zakalené oči, ocásek schlíplý, každý jeho pohyb signalizoval vážné onemocnění. Svolal zvířata a sdělil jim, že pro ně má velmi špatnou zprávu. Soudruh Napoleon umírá!
Ozval se velký nářek. Před dveře domu byla položena sláma a zvířata chodila po špičkách. Se slzami v očích se jedno zvíře ptalo druhého, co by si počalo, kdyby jejich Vůdce snad zemřel. Začalo se povídat, že se Kulišovi nakonec podařilo Napoleona otrávit. V jedenáct hodin se Pištík objevil znovu a vydal další prohlášení. Jako svůj poslední čin na této zemi vydal soudruh Napoleon následující příkaz: pití alkoholu se zakazuje pod trestem smrti.
Do večera se však stav Napoleona trochu zlepšil a druhého dne ráno mohl Pištík zvířatům sdělit, že soudruh Napoleon se uzdravuje. Večer téhož dne se Napoleon zase pustil do práce a jak se zvířata dozvěděla druhý den, dostal pan Whymper za úkol opatřit ve Willingdonu nějaké knížky o vaření piva a destilování. O týden později Napoleon přikázal, aby malá pastvina za sadem, která původně měla být určena pro zvířata v důchodu, byla zorána. Tráva již je prý vyčerpána a je nutno provést nový osev. Brzy se však ukázalo, že Napoleon nařídil, aby se zde pěstoval ječmen.
Asi v této době došlo ke zvláštní příhodě, kterou si nikdo nebyl schopen vysvětlit. Jedné noci, asi ve dvanáct hodin, bylo ze dvora slyšet silný rachot. Zvířata vyběhla ze stájí. Byla měsíčná noc. U paty konce stěny velké stodoly, v místech, kde byla napsána přikázání, ležel zlomený žebřík. Vedle něj, neschopný pohybu, se válel Pištík a poblíž se našla lucerna, štětec a převržená plechovka bílé barvy. Psi okamžitě utvořili kolem Pištíka kruh, a jakmile byl schopen chůze, eskortovali ho do domu. Žádné zvíře nemělo ani potuchy, co to mělo znamenat, s výjimkou Benjamina, který pokyvoval bradou a zdálo se, že ví, oč jde. Neřekl však nic.
Ale o pár dní později si Majka, když četla Sedm přikázání, povšimla, že mezi nimi je jedno další, které si zvířata zapamatovala špatně. Vždy si mysleli, že Páté přikázání zní "Žádné zvíře nesmí pít alkohol", ale byla tam ještě dvě další slova, na která se zapomnělo. Ve skutečnosti toto přikázání znělo: "Žádné zvíře nesmí pít alkohol přes míru."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu