Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

Krysař XIX

1. června 2012 v 5:24 | Viktor Dyk |  Klasická


"Jsi smutná, Agnes," pravila matka.
Agnes se neusmála po celý den; Agnes nepromluvila po celý den. To vyburcovalo i matčino unavené srdce.
"To nic není," konejšila ji Agnes. A s pokusem být rozmarná a lehká, se zeptala:
"Víš, po čem se mi stýská? Chtěla bych slyšet pohádku."
Matka udiveně pohlédla na Agnes; nečekala tato dceřina slova.
"Říkalas mi kdysi pohádky… je tomu už dávno… Stýská se mi…"
"Kdo ví, jestli jsem je všechny nezapomněla," odvětila matka.
"Tolik pohádek… a jedna z nich byla o hoře Koppel. Tu jsi ještě určitě nezapomněla!"
"Ne…,"
"O hoře Koppel a o sedmihradské zemi. Vypravuj mi tu pohádku."
Pohádku o hoře Koppel a o sedmihradské zemi vypravovaly odedávna matky v Hammeln svým dětem; činila vrch tajemnější a lákavější. Pohádka vypravovala o sedmi hradech, které obklopují krásné údolí, jemuž se na světě nic nevyrovná. Sedm hradů brání údolí; v sedmi branách stojí sedm rytířů v plné zbroji, aby nedali do údolí proniknout hoři ani žalu. Lidé jsou tak dobří v této sedmihradské zemi! Neubližují si ani se neraní. Není tam hřích ani vina. Nebe je jasné, nebe je čisté. - Oh, jak je krásně v sedmihradské zemi! Chcete, děti města Hammeln, vejít do tohoto pozemského ráje? Není nic snadnějšího. Vystupte na Koppel; v propasti, která se tam otevírá, je brána do Sedmihrad. Je třeba však jít tmou a nocí, smutnými a vyčítavými hlasy. Když tím vším projdete, je vám tak rozkošně a blaze!
To vše znala Agnes a to vše slyšela. A na to vše dnes vzpomínala.
"Jak zní ta píseň o sedmihradské zemi? Pamatuješ ještě?"
Matka pokynula hlavou. A zpívala slabým, třesoucím se hlasem:

Sedmihradská země,
krásná jako sen -
Konejšivě, jemně
budí spáče den.
Sedmihradská země
smutek konejší.
Silnější v ní plémě,
lidé šťastnější.
Hoře, zradu, vinu
plaší stráže kol.
V sedmi hradů stínu
není žádný bol.

Zpěv matku unavil. Agnes pokračovala sama v jí začaté písni.

Sedmihradská země,
krásná jako hřích.
Lesy hučí temně,
nepřehluší smích.
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!

Vroucně a touhyplně zněla v ústech Agnes závěrečná slova. Matka maně sepjala své vyhublé, suché ruce. Naklonila hlavu a přemýšlela.
Agnes k zamyšlené tiše přistoupila.
"Má, matko, pohádka pravdu? A kdyby ji neměla; co zbývá, než jí uvěřit? Sbohem, matko. Jdu se projít. Je krásně, je jasno."
"A přijde-li Kristián?"
"Může čekat."
"A krysař?"
"Může jít za mnou," a v zamyšlení dodala: "Jdu na horu Koppel…"
Matka vstala zneklidněna.
"Buď opatrná, Agnes. Slib mi, že budeš opatrná."
"Budu, matko."
A Agnes šla. Ve dveřích se na matku ohlédla a kynula jí na pozdrav.
Zpívala poslední verš písně:

Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!

Viktor DYK, 1911
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu