Co se mi už do igelitky nevešlo





Syrský otec, který neopustil svou zemi jako mnoho jiných, jemuž otrávili assádovi vojáci sarinem ženu a dvě malé děti!

Krysař XXVI

4. června 2012 v 2:43 | Viktor Dyk |  Klasická


Slyšel vše, co slyšeli lidé z Hammeln; hoře, lítost i naději. Píseň tragického rozpětí a píseň tragičtějšího osudu. Ale již takřka na odchodu z města slyšel něco, co neslyšeli odešlí.
Otevřeným oknem tichého domku k němu zněl pronikavý nářek dítěte.
Opuštěné nemluvně plakalo.
Sepp Jörgen nebyl posledním člověkem v Hammeln. A Sepp Jörgen, divno to říci, pochopil.
Otevřel dveře a vstoupil do pustého příbytku. V kolébce leželo peřinkou málo zakryté dítě, drobný baculatý tvor. Bezmocně se převalovalo, třepetalo nožičkama o stěnu kolébky a ručkama bilo do prázdna. Jeho nářek zněl jako jasný rozkaz, který nemohl být vyslechnut v prázdném městě, v prázdném domě, prázdné síni.
Sepp Jörgen tu bezradně stál. Co může pro dítě učinit? Má hlad. Jak ukonejší jeho hlad?
Když dítě zaslechlo kroky, ještě prudčeji se rozplakalo. Sepp Jörgen se sklonil nad kolébkou a vzal dítě do své náruče.
Bylo to děvče.
Sepp Jörgen dítě hýčkal. Ale tu si vzpomněl nad hladovým nebožátkem na vše: na pusté ulice v Hammeln, na zmizelou Kätchen a Loru, na zástup, odešlý za krysařem. A znovu jeho nitrem zněla smutná a lítostivá, pak jásavá a vítězná melodie.
Ještě se rozhlédl po opuštěné síni, po neumytém nádobí, po zbytcích chudého oběda. Nic zde nebylo, co by ukonejšilo hlad nemluvněte, marně hledajícího matčin prs.
Neškoleným, neumělým hlasem zapěl Jörgen ukolébavku dětí z Hammeln, píseň o sedmihradské zemi. Pěl a hýčkal dítě.
Ale dítě znovu zaplakalo. Chtělo pít. Nevědělo o jiné touze. Jörgen o ní věděl. Pláč dítěte splýval s dechem písně krysařovy píšťaly, teprve nyní zvučícím. Splývaly v mohutný proud, který strhoval rybáře. Ústrky a bída předešlého života šly před ním.
Sepp Jörgen vyšel s dítětem na ulici.
Bolest a touha ho pudily na horu Koppel… za ostatními… za krysařem.
Rychle se svým břemenem stoupal. Jako ten, kdo ví, že je záhy shodí.
Po opuštěném Hammeln se ani neohlédl. Co mu bylo po městě, které mu nedalo nic jiného než rány a smích?
Také Jörgenovo srdce kdysi snilo o sedmihradské zemi. Také jeho srdce snilo o jiném životě. A ten se zdál být na dosah ruky. Všichni našli cestu. A Jörgen?
Poslední muž z Hammeln došel k bráně sedmihradské země.
Propast se před ním otvírala. V její hloubi je cesta. Z ní zněly laskavé a svůdné hlasy:
"Co chceš, ó rybáři, v Hammeln a v celé své zemi? Tvá touha je marná, tvá láska je marná, marný je tvůj sen! Co zmůže tvá práce, co zmůže tvé rozpětí, co zmůže tvá smrt? Lovíš v řece; jak je bídná tvoje kořist, rybáři! Sedmihradská země čeká. Jiný život čeká. Nikdo se tam už Jörgenovi nebude smát. Kätchen ani Lora od tebe neutečou. Oh, rybáři, jak nedočkavě tam objímají nahá ženská ramena!"
Ale stalo se něco zvláštního. Křik dítěte překonal zvuk krysařovy píšťaly. Dítě ještě plakalo. Chtělo pít. Nevědělo nic o sedmihradské zemi.
Pláč dítěte dojal posledního muže v Hammel; pláč nemluvněte překonal jeho touhu.
Bezmocně pokynul rukou na pozdrav někomu, kdo navždy odchází. Rozloučil se s propastí.
Potom odešel hledat ženu, která by dala napít dítěti.

Viktor DYK, 1911
>>> originál zdarma (po bezplatné registraci) ke stažení (PDF, 311 kB) ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc."
Karel Čapek



"Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když jsi podepsal - pak se nediv."
Jan Werich

"Ti, kteří jsou ochotni obětovat svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."
Benjamin Franklin

"Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost."
Peter Joseph

"Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří,
nemohou se stát uvědomělými."
George Orwell

"Skutečná revoluce je revoluce vědomí."
Peter Joseph



VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM: JAKO NAHOŘE, TAK I DOLE.


A tak se pokouším nalézat ty SOUVISLOSTI.



"Demokracie je přece o lidech. A lidi by měli mít názor!"
Tomáš Klus



Děkuji za návštěvu